Drbny pavlačové
Pavel Havlíček
Co všechno je v naší ulici a městě nové,
o tom se denně informují drbny pavlačové.
Tamta má toho a tamten zas tu,
a támhleten už zase propad chlastu.
Každého souseda dokonale prověří,
ať si tam běží, kdo tomu snad nevěří.
Kdo je starej vůl, a která je kráva,
každej drb těm děsnejm babám sílu dává.
Neskutečné kecy se jim z huby linou,
každého hned poplivají jedovatou slinou
tyhle prokleté a prostořeké pavlačové baby,
žvanit a pomlouvat – to je to jediné, co je baví.
Napadlo nás předevčírem ještě za světla,
že těm čarodějnicím ukradneme pometla.
Vždyť bez nich se přece domů nedostanou,
a nám chlapům zlaté časy zas nastanou.
Tak jsme uskutečnili tu překrásnou vizi,
a s lahváčem blaženě usedli k televizi.
Pivem zaženem tu věčnou světa bídu,
konečně užijem si trochu toho klidu.
Jak nádherné byly ty časy našeho doufání,
neměly však příliš dlouhého trvání.
To naše štěstí mělo jenom základ vratký -
dávali "Sama doma" - a drbny pavlačové tu byly zpátky!
