Zpráva z médií - Česká pozice
31. prosince 2014
_________________________________________________________
Plný Pytel Problémů Pana Prezidenta
Pavel Havlíček
Početné publikum, poctěné panskou přízní, poprvé poslouchalo premiérový přímý přenos pořadu "Prezidentský Pressklub".
Poskytnu přiléhavější pojmenování:: "Plný Pytel Problémů Pana Prezidenta".
Pocit posluchače: Poněkud popuzený, přesněji perplex. Poslyšte, prosím, proč.
O obsahu prvního Pressklubu se ani nestojí za to zmiňovat, protože šlo jako obvykle o pouhou samolibou prezentaci osobnosti, jejíž velikost jsme zřejmě ještě nepochopili.
Nemám rád lidi, kteří si myslí, že jsou řediteli zeměkoule, nebo dokonce středem vesmíru. Takových nám tu ale v poslední době vůčihledě přibývá.
Každý člověk by si měl být vědom své pozice ve společnosti, toho, co si může a nemůže dovolit, a kam až sahají jeho osobní hranice.
A je typickým jevem, že čím je člověk nadanější a vzdělanější, tím méně si je sám sebou jist, vědom si onoho známého Sokratova výroku: "Vím, že nic nevím."
Kdežto čím je hloupější, tím více má sebejistoty a odvahy cpát se někam, kam nepatří, a pronášet moudra, která se ovšem zdají být moudrými pouze jemu samotnému - pro ostatní rozumné lidi se naopak často stává terčem veřejného posměchu.
Vrcholem všech paradoxů například je, snaží-li druhohorní příšera, zvyklá doposud jen čenichat, co je kde dobrého k jídlu a k pití, vzbuzovat dojem intelektuála.
Taková potvora, aby jí to lépe uteklo mezi krmením, začne pak z dlouhé chvíle vymýšlet nesmysly. Jenže ona má vzhledem ke svému ohromnému tělu neúměrně malý mozek. A podle toho to s ní taky nakonec dopadne.
Lumpenkavárna - was soll dass heissen? My známe slovo Lumpenproletariat, které užíval už Karel Marx, což však znamenalo označení společenské třídy, která na tom byla hůře, než hadr - a proto zoufale hledala východisko ze své kritické situace. Proletáři všech zemí ovšem do kaváren zpravidla nechodí, takže slovo Lumpenkavárna je zjevný protimluv. Ani jejich proletářští ideologové - především Marx, Engels a Lenin, tam nechodili, protože by to ohrozilo jejich důslednou čepičářskou image. Tonoucí se stébla chytá, a proto se jejich učedníci těchto svých idolů křečovitě drželi po dlouhé desítky let, marně doufajíce, že jim přinesou spasení. A nakonec se jim to opravdu podařilo - kam dorazili, tam spásli všechno, nač přišli.
Jejich současné následovníky bychom mohli nazvat třeba Elitensenkruvna. Protože současná "společenská elita", jak sama sebe hrdě nazývá, byla ve své podstatě vytvořena z produktů lidské látkové výměny.
Začnou-li její příslušníci vymýšlet podobné novotvary, může to s nimi dopadnout velmi špatně. Protože - jak známo - mnoho z nich je zhoubných, a s pravděpodobností, hraničící s jistotou, na ně také člověk nakonec zemře. A jak už to v podobných případech bývá, bude předtím trpět nesnesitelnými bolestmi, přímo úměrnými tomu, kolik jí on sám způsobil druhým lidem.
Možná však, že se nám do té doby podaří prosadit zákon o euthanasii. My totiž nehodláme čekat tak dlouho, než lidé, postižení nevyléčitelnou chorobou - posedlostí mocí - na ni postupně všichni vyhynou, jako kdysi i druhohorní veleještěři.
Ti si také tenkrát mysleli, že jsou páni tvorstva.
A pak stačil jeden jediný meteorit, a byl jim v tu ránu konec.
_________________________________________________________
Výňatek z článku Romana Jocha: Pražská kavárna : Symbol nebo nadávka?
Prezident Zeman se staví na stranu "lidu" proti "pražské kavárně". Ale není prezidentem "dolních deseti milionů", jen to předstírá. Nikdo z "dolních deseti milionů" s ním v soukromém tryskáči z Číny neletěl. Pouze několik lidí velice odlišných od "dolních deseti milionů".
Zeman není představitelem ani lidu, ani elit českého národa, ale césarismu či bonapartismu. V důsledku svého ega je pak elitářským narcistním vůdcem, který lidmi pohrdá, považuje je za hnůj a idioty, ale zároveň apeluje na jejich nejnižší pudy. Chce se jim demagogií zalíbit, získat si jejich podporu, dostat se k moci a následně svévolně vládnout.
Tím by byl Zeman nebezpečný, kdyby nebylo jeho životního stylu, zdraví a zlozvyků. Už nemůže, ale chtěl by. Tímto úmyslem je nebezpečný. Už označením se za prezidenta "dolních deseti milionů" udělal něco zákeřného a rozbíječského – ústavní a demokratický prezident má být prezidentem všech, jak dolních deseti milionů, tak horních deseti tisíc, jejichž představitelé na palubě tryskáče cestovali. Prostě všech občanů.
Ve sporu "lid versus intelektuálové" jsem na straně lidu, ve sporu "Zeman versus pražská kavárna" ale na straně pražské kavárny, tedy vzdělaného, informovaného veřejného mínění městských elit. Proto: "Prosím jednu kávu ristretto a ke čtení Aspen Review Central Europe. Děkuji."
