Zpráva z médií - Novinky.cz
12. října 2014
_________________________________________________________
Klaus hodnotí své dílo zkázy
Pavel Havlíček
No to se podívejme!
Tak ten, kdo má hlavní podíl na hospodářském i morálním úpadku naší země, má ještě tolik drzosti, že místo toho, aby se tiše odebral do propadliště dějin a raději mlčel, se dokáže ještě takto veřejně prezentovat a hodnotit dílo zkázy, které sám způsobil.
A dokonce se staví do role někoho, kdo nebyl správně pochopen, včas prohlášen za génia a navíc mu bylo námi všemi velmi ukřivděno.
Zloděj křičí – chyťte zloděje!
Nejlepší obrana je útok!
Tady se ukazuje pravdivost těchto známých rčení...
Cožpak to nebyl on, kdo svou podvodnou privatizační metodou převedl veškerý majetek této země do rukou dnešních finančních oligarchů, ovládajících celý náš stát, a navíc jim svou amnestií zajistil beztrestnost?
Cožpak to nebyl on, kdo se svými kolegy výzkumníky vymýšlel strategii převodu státního majetku do soukromých rukou?
Cožpak to nebyl on, kdo vědomě umožnil tento privatizační postup, i když věděl, že bez stanovení jeho přesných pravidel to bude mít za následek miliardové zlodějny nejhoršího druhu?
Neumožnil snad nesčetným chytrákům a podvodníkům, kteří na rozdíl od jiných měli vstupní kapitál, a věděli, kam investovat, nejvýhodnější pozici na startu, následné miliardové loupeže státního i soukromého majetku a dosažení nejvyšších pozic mezi novodobou finanční kmotrokracií?
Václav Havel, když byl prezidentem, po takové apolitické demokracii toužil, protože dobře věděl, že stranický systém u nás funguje nikoliv ve prospěch nás občanů, ale pouze ve prospěch jejich vlastních úzce politických zájmů. My víme, že to byla pouhá iluze, protože podobný systém zatím nikde na světě nefunguje. Ale princip jeho myšlenek byl jasný – odstranit z politiky faktory, směřující proti občanům. A tak zatím u nás dosud všechny politické strany fungovaly. Hra na "pravici a levici" je u nás totiž pouhou zástěrkou, skrývající jejich vzájemný boj o vedoucí pozice a usilujících o vlastní prospěch a prosazení se na úkor druhých.
Potom se ovšem o skutečné demokracii nedá mluvit.
Je to prostě "falešná hra", jak Václav Klaus vždy s oblibou říkal.
A jeho osobní antipatie vůči Václavu Havlovi jsou z něho cítit i dlouho po jeho smrti.
