Nové divadlo J. K. Tyla v Plzni slavnostně otevřeno!
Pavel Havlíček
Konečně!
Po 133 letech od postavení Národního divadla v Praze bylo 2. září 2014 v Plzni představením opery Bedřicha Smetany "Prodaná nevěsta" slavnostně otevřeno Nové divadlo, které dá tomuto památnému městu českých divadelníků důstojný kulturní stánek. Však si to také toto město, proslavené jako působiště naší divadelní legendy a zakladatele známého hereckého rodu Vendelína Budila, jako místo úmrtí Josefa Kajetána Tyla a v neposlední řadě rodiště Miroslava Horníčka, opravdu zaslouží.
A že to není jenom pouhý kulturní stánek! Je to velká supermoderní budova podle projektu vypracovaného architektonickou a projekční kanceláří Helika, a to na základě původního návrhu portugalské architektonické kanceláře Contemporanea Lda.
Na její architektonický vzhled se názory různí, ale já se domnívám, že je nutno respektovat moderní trendy nejen v architektuře, ale i u tak klasických děl, jako je Prodaná nevěsta.
Její plzeňská režisérka Jana Kališová a o tom říká:
"Prodaná nevěsta je národní skvost, všichni by ji chtěli vidět po svém. A pokaždé, když se připraví, říkají, že to není to pravé. Myslím, že se ještě žádný režisér ve své době nezavděčil publiku. Podle mého názoru dnešního diváka nezajímá folklor a krojopis, ale zajímají ho vztahy mezi lidmi. Snažila jsem se proto vytvořit představení tak, aby působilo lehce, poeticky a vlídně humorně. Zároveň jsem se nechtěla zbavit i dojemného, vážného, co v Prodané nevěstě je. Nechtěla jsem udělat jen veselý žert. Nevystačíme si asi s obrázkem, který se vyšíval na dečky do kuchyní, nechtěla jsem, aby to vypadalo starosvětsky. Za žádnou cenu jsem ale operu nechtěla ironizovat, dělat si z ní legraci. Mařenka nosí na rande s Jeníkem jídlo, protože mi to přišlo živější. Snažila jsem se přiblížit i mladému publiku, U opery by mělo vydržet i osmileté dítě. V tom věku chodí děti poprvé na operu a podle tohoto prvního zážitku se rozhodují, jestli ještě někdy přijdou, nebo ne. Na představení zavítají rodiče s dětmi, které nevydrží osm minut před zataženou oponou jen poslouchat hudbu. Do ní je musíme nějak vtáhnout: proto stavíme májku, krademe májku. Spoustě lidí se to může zdát znesvěcení Smetany, ale já opravdu myslím na to, že by opera měla být živý žánr – divadlo i pro mladé lidi."
A já jí po shlédnutí tohoto představení musím dát za pravdu. Při veškeré úctě k autorovi i jeho dílu je možné pří pečlivém zachování jeho původní struktury použít i prvků, přibližujících je současným divákům, protože je to oživí a zvýší se tím jeho působivost.
Může se nám sice zdát nezvyklé, přijede-li Kecal na scénu na podobném modelu motocyklu, na jakém jezdil pivovarský správce Francin z Hrabalových a Menzelových Postřižin, nebo začnou-li po sobě Jeník s Mařenkou útočit polštářem. Ale celkovému dojmu to nakonec jen prospělo. Vneslo to do děje patřičné oživení a rozmarnost, stejně jako drobné veselé špílce jednotlivých postav.
Výborné pěvecké výkony předvedli představitelé hlavních rolí: Ivana Veberová jako Mařenka, Aleš Briscein jako Jeník, Tomáš Kořínek jako Vašek, i všichni ostatní. Také jsem ocenil nejen pěvecký, ale i komediální talent představitele Kecala, Jana Šťávy.
Takže publikum, v němž se nacházelo i mnoho známých osobností, mělo z tohoto slavnostního představení velmi dobrý dojem, který také vyjádřilo v závěru velikými ovacemi.
A já si myslím, že kdyby dnes žil Bedřich Smetana, byl by tímto provedením svého stěžejního díla mile překvapen a potěšen.
Jeník s Mařenkou v drobných neshodách
Polštářová bitva vrcholí
Mařenka (Ivana Vernerová) balamutí Vaška (Tomáš Kořínek)
Mařenka s Kecalem (Jan Šťáva)
To pívečko, to věru je nebeský dar...