Letošní derniéra "Touhy jménem Einodis"
Pavel Havlíček
Ačkoliv jsem jej už viděl, nemohl jsem odolat touze spatřit tenhle kouzelný muzikál ještě jednou - vždyť další představení budou až příští rok – a to je až příliš dlouho, a kdo ví, co se do té doby může stát...
Lístek jsem si předem zajistil u své dobré duše – paní Ivety z pokladny Ungeltu. Ona mě už jako častého hosta dobře zná, a tak se mi vždy snaží vyhovět, i když je často šance pramalá. A i tentokrát mi na vyprodaném představení zajistila alespoň přístavek, protože nic jiného už k mání nebylo. Lidé tohle představení milují, a hlavně jeho hlavní protagonistku – Martu Kubišovou. Každý ji touží vidět, slyšet – prostě být při tom, protože podobné pocity, jaké zažijí na jejích vystoupeních, poznají jen málokde...
Dnešní den jsem vůbec celý věnoval Martě. Odpoledne jsem navštívil kino Evald, abych znovu shlédl film "Magický hlas rebelky". Nepřestávám stále v duchu děkovat paní režisérce Olze Sommerové, že se jí podařilo přemluvit ji k natáčení. Ona dobře věděla, co dělá, a také, že točit filmy o podobných lidech je naprosto nutné, protože těch, kdo nám mají být svým ryzím charakterem příkladem, je u nás příliš málo. Jisté hodnoty prostě musí být zvěčněny, protože jen tím zachováme naději na zachování krásných lidských vlastností, jaké reprezentují, a jejich odkazu příštím generacím.
Na Letní scénu jsem dorazil s předstihem, abych si vychutnal atmosféru dychtivého očekávání mimořádného zážitku. Malá komplikace vznikla při tom, když jsem zjistil, že na mou židli byly vydány omylem dvě vstupenky. Ale vše se vyřešilo zásahem pořadatele, a já jsem tím získal mnohem lepší místo, sice také na přístavku, ale hned v první řadě, což mi umožnilo úžasný kontakt s herci i kapelou.
A zážitek to by vskutku ohromný. Také obecenstvo reagovalo mnohem spontánněji a častěji, než tomu bylo loni. Téměř po každé písni následoval potlesk, a na konci představení dokonce i projevy velkého nadšení a standing ovation.
A není divu. Protože slyšeli nádherné melodie Karla Štolby, texty Marty Skarlandtové, a viděli skvělé výkony všech herců v tomto komorním představení, jehož atmosféra je úžasná, protože je nejen reminiscencí na dávno minulé časy, ale má i mnoho co říci k dnešní době. Aneta Langerová svým hlasem i mladistvým naturelem skvěle koresponduje s Martinou vnitřně prožitou postavou zralé baronky, Igor Orozovič výborně zvládá trojroli Maxe Švabinského, Maxe Thuna a básníka Rainera Maria Rilkeho, Milanu Heinovi sedí role Karla Krause a Ondřej Novák dobře zvládl Johannese, bratra Sidonie.
Z nadšených vyjádření diváků vybírám tento od paní Mirky, s níž naprosto souhlasím:
Včera jsem viděla muzikál Touha jménem Einodis a něco tak úžasného jsem už dlouho na naší scéně neviděla. A že jsem toho viděla už dost! Fantastické představení, které poutavou formou, skvělými pěveckými a hereckými výkony - zejména třech hlavních protagonistů Kubišová, Langerová, Orozovič - přibližuje nelehký osud nejen baronky Sidonie Nádherné, ale zároveň je i průřezem historií. Smutek na člověka padá ale z toho, že řada překrásných textů je dnes už opět aktuální! Dovádivou scénu mladé Sidonie a Johanesem budu dlouho, dlouho nosit v hlavě, stejně jako celé představení. Snad se mi podaří vidět je ještě jednou! Díky všem, kteří se na něm podíleli - panem Heinem počínaje, přes Martu Skarlandtovou, všechny další aktéry, až po posledního osvětlovače!
V závěru představení jsem náležitě využil své výhodné pozice, a předal Martě vínovou růži.
Nevěřili byste, jak Martě slušela k jejím černým šatům, které obléká ve své roli baronky Sidonie.
Byla totiž docela obyčejná, ale přesto nádherná.
Stejná, jako bylo jméno baronky Sidonie.
Stejná, jako je Marta.
Marta Kubišová a Sidonie Nádherná
Já chci být volná - Marta Kubišová a Aneta Langerová
Einodis - Marta Kubišová
Neumím být věrná - Aneta Langerová