Zpráva z médií - Novinky.cz
25. srpna 2014
________________________________________________________
Já jsem kadeřnice, a kdo je tu více?
Pavel Havlíček
Kdeže jsou ty časy, když se říkalo: "Já jsem horník, a kdo je víc?"
O horníka dneska nezavadíš, protože doly jim zavřeli, a jinou práci jim za to nenabídli. A tak dnes bezradně bloudí po ostravských ulicích, nebo zapíjejí svůj žal v některé z místních krčem. Pokud ovšem mají za co, protože práce prostě není, a když ji holt nemáš, pomoz si každý, jak můžeš.
Kdeže jsou ty časy, kdy k nám chodívali drotári až odkudsi z východného Slovenska, vyvolávajíce: "Drátovat, letovat!". Dnes se odevšud ozývá spíše: "Drogovat, fetovat!"
Oni se ti havíři pořád ptají: Jak se máme protlouct životem, když nemáme ani na jídlo, ani na kořalku? To máme jít krást kolejnice nebo kabely?
Ále - praví jim panstvo - neotravujte nás, vy chachaři, těmi svými hloupými otázkami, jak uživit rodinu a malé děti, a podobnými nesmysly. Ať si s tím každý poradí, jak umí. A komu se to nelíbí, ať nám - víte co.
Tuhle situaci, kdy práce nebude, a tudíž lidi nebudou mít na obživu, ani na léčení různých chorob z povolání následkem těžké práce v dolech nebo hutích, už dávno prozíravě předvídala jistá skupina lidí, předurčených k tomu, že jednou převezmou od dělnické třídy otěže vládnutí, a ujmou se moci v tomto státě.
Věděli dobře, že si musí na tuhle dobu ušetřit potřebné síly a základní kapitál. V práci se nikdy nepřetrhli, nebo ji rovnou jako potupnou zavrhli, a kapitál, ten získávali trpělivým přikrádáním například v Řeznictví - uzenářství, nebo v Ovoci - zelenině. Zatímco ostatní se těžce plahočili v různých nevýnosných profesích, tihle hovniválové si zatím v klidu valili své kuličky a plnili si svá bříška labužnickými specialitami, své špajzy nakradeným zbožím a své štrozoky bankovkami. Ti schopnější z nich pak působili jako mobilní finančníci a směnárníci na pražské Picadilly Street - v ulici Palackého, nabízejíce kolemjdoucím výměnu českých korun za tuzexové bony ve výhodných směnných kurzech.
Z této pražské galerky se časem vyvinula naše nová finanční oligalerchie, která dnes ovládá celý finanční trh, a určuje nám kurz koruny vůči euru a všem cizím valutám. Někteří z nich pracují v bankovním sektoru, jiní se stali zaměstnanci ministerstva financí. Ti nejschopnější se pak dokonce stali přímo řediteli a ministry.
Někteří z nich si však nestihli včas zajistit dobrou výchozí pozici, a tak jim na startu chyběly potřebné devízy.
A k nim také patřila jistá kadeřnice Vendula z Brňan. Trvalé ondulace jí moc nevynášely, a tak pořád jen přemýšlela, jak by se snadno dostala k penězům. Vzpomněla si přitom na svého dědečka komunistu a jeho bratra, který byl u Vlajky. Protože jeden nikdy neví, jak se to tu vyvine, že jo. A tak si řekla, že si to musí taky nějak posichrovat. Dala se zaregistrovat jako veřejně známá osoba (zvláště u místních pánů) na kandidátku rovnou u dvou politických stran. Rozdíl v nich nebyl takřka žádný - obě lidem naslibovaly hory doly a pak skutek utek. Vždyť je to přece jedno, kde se válím, jen když to sype.
Ale přestože byla tak mazaná, že se na jedné kandidátce jmenovala Václava a na druhé Vendula, ti šupáci tu její rafinovanou lest prokoukli, a tak se musela nakonec pakovat.
Ale to by v tom byl čert, abych na něco nepřišla - říkala si Vendula. Vždyť sousedovic Jana, ta kantýnská, to přece dotáhla až na kontrarozvědčici! A dokonce uhnala i samotného premiéra, a přes něj pak řídila celou vládu!
Musím se k těm papalášům taky dostat. Snad se pro mě nějakej ten zazobanej trouba najde. Oni tam prý celé dny proklevetí, prožerou a prochlastají, ale k dílu se moc nemají. To by teda fakt pro mě nebyl špatnej flek.
A kdyby to náhodou nevyšlo, zkusím to jako Jourovic Věra. Ta se prý teď dokonce stala úřednicí v nějakém Europarlamentu, či kde. Tam prej se točej úplně nepředstavitelný peníze. A teď tam mají nějak málo ženskejch, a tak doplňují stav, aby se jim to tam pěkně spárovalo. No to by byla přece děsná nuda, jen tak tam sedět a pospávat jako kníže Schwarzenberg. A co by tam taky za ty velký prachy celý dny dělali, že jo!
Tak to by se mi docela zamlouvalo - no, nějakou praxi v tomhle oboru nakonec už mám...
To by tak hrálo, aby ty mrchy na tom byly líp, než já...
Však ony ještě uvidí, kdo je z naší vesnice nejbohatší a nejkrásnější!
Jak snadno a rychle zbohatnout? To je oříšek!