K výročí 21. srpna

22. srpen 2014 | 08.02 |

K výročí 21. srpna

Pavel Havlíček

Český národ prožil ve své historii několik vzestupů, po nichž však většinou následovaly tvrdé pády, jakoby nám nebylo dopřáno dočkat se skutečné a nefalšované svobody národní i duchovní.

Ať už to byl rok 1621, 1848, 1918, 1948, 1968, či 1989.

Kdykoli se našim statečným vlastencům podařilo probudit v nás národní povědomí a hrdost, následovala vždy tvrdá lekce od nepřítele – lhostejno, zda jednoho, či mnoha.

Jakoby nám velmocenští pánové chtěli dát drsně na vědomí, že jsme příliš malý, bezvýznamný a méněcenný národ, který nemá právo na svou samostatnou existenci.

Naštěstí tu ale vždy byli a stále jsou lidé, jimž tato historická křivda není po chuti, a snaží se nás všechny neustále burcovat k činu.

Nesmíme nikdy podlehnout snahám o likvidaci a zfalšování naší dávné historie. Přes všechny černé pátky, které nás dějinami provázely, si musíme zachovat naši národní hrdost.

V těžkých chvílích národa se vždy našlo alespoň pár hrdinů, které nikdy nic nezlomilo, i když to stálo četné oběti na životech.

Bylo to oněch 27 českých pánů, kteří raději zvolili smrt, než aby se poddali nadvládě Habsburků.

Byli to naši hrdinové Českého národního obrození v revolučním roce 1848.

Byli to naši stateční vojáci z první i druhé světové války, kteří položili své životy za naši svobodu.

Byli to naši hrdinní bojovníci proti komunistickému teroru 50. let, a dalších etap odboje proti nim po dlouhá léta jejich nadvlády v naší zemi.

Byli to Jan Palach, Jan Zajíc a mnoho dalších, kteří obětovali své životy v boji proti ruským okupantům.

A jsou to i hrdinové dneška, kteří prohlédli léčku, nastraženou na nás bývalými komunisty a zrádnými převlékači kabátů v roce 1989, kteří zneužili našeho nadšení pro své hanebné cíle.

Nikdy nezapomeneme na naše slavné hrdiny.

Nikdy však také nezapomeneme ani na ty současné Jidáše, kteří nás zradili stejně, jako naši spojenci v období Mnichova. Tato jejich zrada není o nic menší, protože vydali naše občany na pospas své chorobné touze po moci a mamonu, jíž obětovali celý náš český národ.

A to je vlastizrada, za níž musí následovat jedině ten nejhorší trest.

My za pravdu jsme hrdě bojovali

                Pavel Havlíček

My za pravdu jsme hrdě bojovali,

tohle však nechtěl nikdo z nás!

My měli jsme vždy zcela jiné ideály!

Vám, Jidáši, ta zrada srazí vaz!

K svobodě se vždycky najde cesta,

a lháře nejtvrdší trest nemine!

Za těžký zločin se smrtí trestá,

všechno zlo jedenkrát pomine!

Nikdy nezahyne to české plémě,

však čestní lidé nás musí vést!

Potom teprve ta naše země

jako strom zjara zas bude kvést!

Památník Bělohrad

Památník obětem 1. světové války v Lázních Bělohrad


 

Přepis odkazu Jana Amose Komenského na pamětní desce:

Věřím i já Bohu, že po přejití vichřic hněvu,

hříchy našimi na hlavy naše uvedeného,

vláda věcí tvých zase se k tobě navrátí,

ó lide český!

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře