Pomáhat a chránit I., II.
(Vesele i smutně)
Pavel Havlíček
Pomáhat a chránit I.
První příběh je o malém českém policajtovi z městečka Holýšov nedaleko Domažlic. Je to příběh víceméně humorný, neboť šéf policie z blízkých Přeštic se jaksi více nabumbal a upravil na rockovém festivalu, načež se ve značně povznesené náladě potácel po náměstí s čírem na hlavě, a přitom odtrhával poznávací značky zaparkovaných aut. Nakonec tohoto pobudu jeho místní kolegové zadrželi, odvedli ho na strážnici k podání vysvětlení.
"Byl jsem v Holýšově na rockovém koncertě a po jeho skončení jsem se procházel ulicemi. Žádné značky jsem netrhal".
Druhý den, když se prospal z opice, prohlásil novinářům Práva:
"Údajně mě někdo měl vidět, jak něco dělám se značkou na autě. Z toho důvodu mě kolegové odvezli na oddělení, abych podal nějaké vysvětlení."
"To, že jsem se procházel obytnou částí Holýšova, nemůže rozhodně narušit dobrou pověst policie ani mojí osobní. To bych musel být pořád zavřený doma."
Vskutku výborný příklad toho, jak to může dopadnout, když se ožere strážce zákona. Když to tak vidíme, říkáme si, jakpak asi musejí vypadat místní opilci a notorici!
Pomáhat a chránit I.
Pomáhat a chránit II.
Druhý příběh je z ukrajinské vesnice Grabove na území, ovládaném proruskými separatisty.
Na místních cedulích, označujících hranici obce, stojí stejné heslo, jako má naše policie:
"Pomáhat a chránit".
Je ovšem otázkou, komu místní ozbrojené oddíly pomáhají, a koho chrání.
Jak takováto pomoc a ochrana vypadá, jsme měli možnost sledovat 17. července, kdy bylo nedaleko odtud nejspíše proruskými separatisty, kteří tuto oblast ovládají, sestřeleno civilní letadlo Boeing 777 Malajsijských aerolinií. Při tomto leteckém neštěstí zahynulo skoro 300 lidí - civilních pasažérů a posádky letadla, cestujících na lince Amsterodam - Kuala Lumpur. Z toho bylo kolem 80 dětí. Toto zvěrstvo mají na svědomí místní ozbrojené oddíly, řádící tu jako černá ruka. Nikdo však dosud nevysvětlil, jak je možné, že tyto hordy disponují tak vyspělou technikou, jako je nejmodernější ruská protiletadlová raketová baterie BUK.
Je to tím, že to nejsou jen jakési amatérské partyzánské skupiny, ale že mezi nimi jsou i převlečení příslušníci ruské armády, kteří zde provádějí vojenské operace.
Prezident Putin ovšem samozřejmě prohlásil, že vina je na straně Ukrajiny, neboť neštěstí se stalo na jejím území.
Nikdo se však nezajímá o audiozáznamy rozhovorů mezi vojenskými veliteli, z nichž jasně vyplývá, že se domnívali, že jde o ukrajinské nákladní či bojové letadlo, na něž ve střídavém pominutí smyslů vypálili raketu, a pak byli sami překvapeni a zaskočeni tím, co že jim to málem spadlo na hlavu.
Nikdo se také nezajímá o videozáznam, který ukazuje jednak vjezd jedné raketové soupravy BUK do této oblasti, a později také její výjezd, kde se na zařízení nacházejí ne čtyři rakety, jako při vjezdu, nýbrž pouze tři.
Kam se tedy ta jedna raketa poděla?
Kdyby se to všechno stalo u nás, měli bychom jednu přijatelnou odpověď – že se jí totiž zmocnili naši romští spoluobčané, a odvezli ji do Sběrných surovin.
Na území Ukrajiny však momentálně neřádí skupiny etnické, ale skupiny bojové a po zuby vyzbrojené.
Jednu takovou můžete vidět na našem obrázku, a myslím, že nikdo z vás by si nepřál potkat ji v lese, natož upadnout do jejího zajetí.
Ruští separatisté - luhanská parta
Zločiny, spáchané tzv. separatisty na území Ukrajiny však nejsou už vůbec humorné, jako byl náš první příběh o českém policajtovi.
Tady zahynulo 300 nevinných občanů, a to je zločin mezinárodního formátu, za nějž se musí jeho viníci zodpovídat, a také za to být patřičně potrestáni. Zatím však ozbrojenci brání v přístupu mezinárodní vyšetřovací komisi, a likvidují všechny důkazy, svědčící proti nim.
Tady hrozí dokonce nebezpečí třetí světové války, a to by nás mělo konečně přinutit přijmout taková opatření, aby dalším podobným těžkým zločinům bylo příkladně a rázně zamezeno.
Pomáhat a chránit II.
Ozbrojenci střeží místo letecké havárie
Ruská raketová baterie BUK