Dalí Baba a 40 loupežníků

21. duben 2013 | 12.35 |

Dalí Baba a 40 loupežníků

Pavel Havlíček

Příběh našich hrdinů se odehrál za vlády krále Václava Sebemila I., který nastoupil na trůn po svém předchůdci Václavu Pravdomilu I.

Kdysi v počátcích své vlády učinil tento král památné prohlášení, hodné jeho dlouholetých ekonomických studií, že totiž nezná špinavé peníze.

"No dovolte, jaké špinavé peníze, co je to za nefér hru? Kdybyste bývali alespoň řekli falešné peníze, ty my dobře známe, ty se razily už za krále Klacka, ale tohle je opravdu, ale opravdu falešné. Je vidět, že jste ještě nečetli mé všeobecně známé vědecké články v časopise The Economist!".

Toto narcistické sebezbožňování bylo však jasným signálem pro hordu loupežníků, skrývajících se do té doby v hlubokých lesích a jeskyních okolo Liběchova, aby směle vyrazili do boje, tušíce v této bohorovné zaslepenosti svůj zlatý důl. Této hordě čtyřiceti otrlých a všehoschopných lupičů a vrahů velel nějaký Dalí, ale nejmenoval se Salvator, ani nebyl jeho potomkem. Nějaké malování ujetých obrazů nebylo rozhodně jeho koníčkem. On měl docela jiné plány, a sice dostat se za každou cenu rychle k co největšímu majetku. A co může být lákavější, než královská kasa, je-li svěřena takovýmto dlouholetým a světově uznávaným expertům, nositelům mnoha čestných doktorátů světových univerzit, jako byl král Sebemil I.

Je známou skutečností, že čím vzdělanější mistr teorie vládne zemi, tím je otevřen přístup k majetku těm nejnevzdělanějším vagabundům, zato mistrům praxe. Ti už po léta číhali někde v úkrytu na svou životní šanci na zbohatnutí. A tohle byla šance jako hrom.

Proto se rozhodli k okamžitému činu. První akcí, kterou uskutečnili, byl přepad zbrojních skladů královské armády, kde od dob krále Pravdomila I. panoval pro jeho odpor k válkám takový nepořádek, že bylo snadné zmocnit se velkého množství zbraní a munice všeho druhu, o kterém nikdo neměl sebemenší přehled. Tím dosáhli takové bojeschopnosti, že by jim neodolala ani spojená vojska Varšavské smlouvy.

Pak následoval ozbrojený přepad omnibusu, v němž cestovali vědečtí pracovníci z Královské akademie věd na světový kongres v Praze. Počkali si na něj za temné noci v Kokořínském údolí. Všechny světoznámé vědce svlékli, okradli a povraždili, a jejich pozůstatky zakopali v hustých lesích. Ukradeným omnibusem pak zajeli do lázní, kde se poprvé v životě vykoupali a upravili, takže když se vrátili zpět do hotelu, nikdo by v nich nepoznal tu špinavou loupežnickou bandu z okolních lesů. A nějaká ta sprostá slova nepřipadala zaměstnancům hotelu nijak zvláštní, neboť jim bylo známo, jak zdejší vědci nadávají na nuzné poměry, a tedy ani jejich slovník nevynikal nějakou salónností.

Brzy potom vyrazili naši loupežníci do Prahy, aby nenápadně pronikli do nejvyšších míst ve vládě, kde tušili, že bude už jen hračkou dostat se ke kýženým miliardám. Z odhalení jejich pravé identity žádný strach neměli, neboť věděli, že ve vládních kruzích už jsou všude nalezlá kvanta jim podobných buranů, kteří tam vytrvale kradli, a jejich zlodějna nebyla nikomu nápadná. On totiž královskou kasu nikdo nehlídal, a tak byla vystavena neustálému plenění.

Dalímu se dokonce podařilo stát se pobočníkem premiéra Tupolánka. To byl buran ze všech největší, a tak si spolu hned dobře rozuměli. Dělal za něj hlavně špinavou práci, taková baba pro všecko, a tak se mu začalo říkat Dalí Baba. Pověřili všechny své kumpány funkcemi ministrů, mistrů podvodů všeho druhu, a společně pak vypracovali systém, který měl za cíl naplnit jejich loupežnické kasy a ožebračit všechny poctivé občany.

Největší dardou byla takzvaná kupónová privatizace, ze které káplo tolik miliard, že všichni loupežníci měli do konce života vystaráno, ale jejich hamižnost je hnala do dalších a dalších akcí. S pověstí nejlepších manažerů a podnikatelů kompletně vytunelovali veškerý královský majetek a vycestovali s ním do dalekých zemí, zvaných daňové ráje, odkud už nebylo pro ně ani pro ukradené peníze návratu. Nejšikovnějšími loupežníky byli známí řemeslníci Kožedělník a Krejčí. Tady se potvrdilo staré přísloví, že řemeslo má zlaté dno, ale to loupežnické má dno diamantové.

Je pravda, že potom vznikla ve zchudlém království jakási nespokojenost, někteří lidé je dokonce troufale osočovali ze zpronevěry a chtěli je dát k soudu. Nikoho z nich ale nenapadlo, že zloděj zloděje nikdy stíhat nebude. A moc jejich peněz byla už taková, že se mohli bezstarostně všem, včetně chudáka krále, lamentujícího nad prázdnou královskou pokladnou, jen vysmát.

Ale starý král nikdy neuznal, že by někdy ve svém vládnutí udělal nějakou chybu. A jak tak stárnul a blbnul, přeškolil se na klimatologa, a do své smrti už se jen hádal s těmi odpornými odborníky na globální oteplování.

"Ale jaképak globální oteplování, to je přece falešné! To se vám jen přehřály hlavy z nepochopení mé geniality! Ale to přejde jako chřipka, jen se podívejte, jak má neviditelná ruka trhu vyřešila celosvětovou ekonomickou krizí!", hulákal na ošetřovatele, kteří se snažili dovléci jej zpět na lůžko psychiatrické léčebny v Bohnicích.

                

                      

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 4 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře