Tam, kde vládne sufražetka

17. červenec 2014 | 11.58 |

Tam, kde vládne sufražetka, velký malér vznikne hnedka!

Pavel Havlíček

0pt;mso-fareast-language: CS">Není to tak dlouho, co od nás s velkou ostudou odjel cirkus Nagy, vedený naší povedenou paní ředitelkou.

Hezkých pár let nám trvalo, než jsme zjistili, že má milostnou aféru s klaunem Jeližem.

Ale co jsme nevěděli, že v tomto známém cirkusu probíhala nejen aféra milostná, ale zároveň i velká aféra špionážní. Ona totiž paní ředitelka byla zároveň sufražetkou, která pomocí tohoto šaška, proniknuvšího za záhadných okolností až do funkce premiéra, ovládala nejenom vládu, ale kompletně celý stát. Ministři a dokonce i vojenští zpravodajci skákali, jak ona pískala, a vojenská tajemství si mezi sebou sdělovaly všechny báby na žižkovských pavlačích.

Nikomu to dlouho nebylo nápadné, protože kolotočářské metody se u nás staly všude běžným jevem od dob, kdy předešlý premiér - zupák Tupolánek - ukázal ve sněmovně jednomu z poslanců prostředníček, čímž mu naznačil, že je jednička.

A od těch dob spolu hovoří všichni vládcové tímto světským slangem, před nímž by vybledla i ta nejhrubší mluva Sarky Farky a jeho zaměstnanců.

Už tehdy bylo nad slunce jasnější, že celá naše vláda je vlastně jenom převlečená loupežnická horda, která se přestěhovala z lesů do Strakovy akademie.

Lepší sídlo si opravdu vybrat nemohli, když všichni kradou jako straky.

Je už načase jim jadrnými slovy sdělit, že víme, kdo jsou, a poslat je šupem tam, odkud není návratu.

Nečas a Nagyová 2

Hlavní protagonisté cirkusu Nagy

____________________________________________________
 

Zneužití zpravodajské služby: Fraška, nebo vážná věc?

                                                     Jan Dubenský

První dějství komedie, v níž hlavní roli sehrály špičky jedné zpravodajské služby, když s cílem ochrany "vlasti a plnění rozkazů" vydávaných šéfovou našeho bývalého premiéra Nečase, dokázaly znemožnit své rodné Vojenské zpravodajství, máme za sebou.

17. července 2014 – Novinky.cz  

Policejní manévry na Úřadu vlády tak po celém roce intenzívního vyšetřování našly své "ocenění" v podobě nepravomocných rozhodnutí soudu, při kterých řídící celé akce, dnes už paní Nečasová, obdržela podmínku a zpravodajci, kteří ji na slovo poslouchali, "vyfasovali" hrozbu kázeňského postihu. A plukovník, který měl z pozice své vysoké funkce celé šmírování paní tehdejší premiérové na starosti, byl zproštěn viny, neboť rozkaz je v armádě rozkaz a o něm se nediskutuje...!

Celému tomuto "srandopodniku" pak nasadil korunu soud, který se nepodíval do zákona (a přitom - jak se elévům právnického řemesla připomíná - i malé nahlédnutí do zákona odstraní velké pochybnosti) a rozhodl v rozporu s ním o postoupení věci ke kázeňskému projednání dnes už letitého civilisty gen. v záloze Páleníka. Ale jsme národem, z jehož smyslu pro absurdity těžil nejeden spisovatel, a tak to celé připomíná spíš povedenou taškařici než něco, co by stálo za vážnou pozornost.

Ale žerty stranou...

V daném případě nejde o "akci" putimských strážmistrů, kteří chtějí získat ostruhy od pana prvního radního za to, že vypátrají, s kým paní starostová "zanáší", ale o činnost významné státní instituce, jedné ze tří zpravodajských služeb České republiky. Ta je přesně definována v zákoně o zpravodajských službách České republiky č. 153/1994 Sb. a v zákoně o Vojenském zpravodajství č. 289/2005 Sb.

K výdobytkům polistopadové éry totiž patří, že činnost tzv. tajných služeb (na rozdíl od tehdejších složek StB) je upravena zákonem a zákon současně přesně stanoví, kdy a jakým způsobem tyto služby pracují a jak mají být kontrolovány.

Přestože mně hlava nebere, proč sledování tehdejší paní premiérové zajišťovala vojenská "kontrarozvědka" (bez vědomí a součinnosti jinak s věcně nepochybně příslušnou "civilní" Bezpečnostní informační službou), je třeba upozornit, že zákon zná přesný a jednoznačný postup, jak v takových situacích postupovat, když souhlas k užití sledování je vyhrazen výhradně ministrovi obrany.

Přitom nejde o žádnou formalitu. Zákon totiž dává Vojenskému zpravodajství k použití významné specifické prostředky získávání informací, přičemž sledování patří k těm zpravodajským prostředkům, které – pokud by byly použity v rozporu s podmínkami stanovenými v zákoně – značným způsobem zasahují do zákonem zaručených občasných svobod.

U každého nového příslušníka zpravodajské komunity je proto již při jeho přijetí do služby důsledně dbáno na to, aby ve své činnosti plně respektoval zákonné podmínky své činnosti, a jejich dodržování je soustavně kontrolováno. Proto špatný příklad vysokých představitelů zpravodajské služby, byť prezentovaný téměř v komediální podobě, není dobrým morálním apelem pro její příslušníky. Nemělo by totiž platit ono příslovečné, co je dovoleno bohovi....

Zákony upravující činnost všech našich zpravodajských služeb mají i ustanovení o kontrolních pravomocích vlády a Parlamentu České republiky. Bohužel, u parlamentní kontroly přes dvě desetiletí od přijetí zákona o zpravodajských službách, nebyl dosud připraven a schválen v něm předpokládaný speciální zákon, který by měl zajistit komplexní podrobnou úpravu kontroly činnosti těchto služeb.

Průšvihy, které s ochranou osobní integrity občanů před různým nezákonným špiclováním nejen ze strany zpravodajských služeb, se v demokratických státech Evropy objevují. Úsměv nad naší nepovedenou sledovací aférou by ale měl odpovědným politikům zamrznout v tváři s vědomím, že příště by mohlo jít už i o vážné věci. Proto by bylo vhodné zamyslit se nad tím, zda máme naše zpravodajské služby v pevných rukou a pod důslednou a kvalitní kontrolou.

Jan Dubenský

Jan Dubenský

  

Právník, který většinu svého profesního života spojil s armádou. Dlouhé roky zastával funkci vojenského prokurátora v Litoměřicích, později přešel na ministerstvo obrany. V současné době je plukovníkem ve výslužbě.

  

Narodil se v roce 1949 v Klášterci nad Ohří a po středoškolském studiu na tehdejší Střední všeobecně vzdělávací škole v Kadani (SVVŠ) vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, kde po získání doktorátu z občanského práva absolvoval postgraduální studium justičního směru.

    

Pracoval nejdříve jako civilní prokurátor v Chomutově, když se stal vojákem z povolání v roce 1979, vykonával funkci vojenského prokurátora v Litoměřicích. S koncem vojenské prokuratury (1993) byl vedoucím prokurátorem a tiskovým mluvčím Hlavní vojenské prokuratury v Praze a působil v rehabilitačních procesech (např. gen. Prchlík).

  

  Po zrušení vojenské složky prokuratury (v rámci nové struktury nově koncipovaného státního zastupitelství) přešel do legislativy ministerstva obrany a nově vznikající struktury vojenského zpravodajství, kde působil ve své právnické profesi (i jako vedoucí sekretariátu ředitele vojenského obranného zpravodajství). Podílel se na legislativním ukotvení činnosti vojenské zpravodajské komunity. Je plukovníkem ve výslužbě, v současné době v důchodu. Zastává funkci přísedícího obvodního soudu v Praze 10.

Publikoval v Kriminalistickém sborníku a Československé kriminalistice, několik let byl odborným redaktorem rezortního časopisu Vojenská prokuratura a Prokuratura. V současné době publikuje v rámci své profese v deníku Právo.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Tam, kde vládne sufražetka +f+ 17. 07. 2014 - 13:33