Více rebelů, méně plevelu!

13. červenec 2014 | 18.49 |


Více rebelů, méně plevelu!

Pavel Havlíček

V sobotu 12. července byl v Karlových Varech slavnostně ukončen 49. ročník tradičního Mezinárodního filmového festivalu.

Cenu diváků deníku Právo obdržel film režisérky Olgy Sommerové "Magický hlas rebelky". Je to dokumentární film o životě jedné z našich nejslavnějších zpěvaček, Marty Kubišové.

Cena diváků - v tom je však skryta jedna němá výčitka. Protože tady u nás je rebelů zatraceně málo, kdežto diváků, kteří všemu zdejšímu dění jen mlčky a nečinně přihlížejí, aniž by se o cokoli snažili, je zde naopak až příliš mnoho.

U Marty si kromě jejího pěveckého umění především ceníme toho, jak statečně se dokázala postavit proti komunistickému režimu. Byla jím trvale perzekuována pro svůj nekompromisní postoj proti ruské okupaci v srpnu 1968. Tehdejšími papaláši byla vyhodnocena jako symbol odporu proti totalitě, a jako takové jí byla zakázána umělecká činnost. Známá aféra s falešnými pornofotkami, kterou vyrobil vedoucí oddělení kultury ÚV KSČ Miroslav Müller, jí měla profesně i lidsky zlikvidovat. Přesto si dokázala zachovat svou lidskou tvář a pevný charakter, a nikdy se nesnížila k podbízení se komunistům, jako mnozí její pěvečtí kolegové.

Přestože jí byla nabízena možnost odvolat svůj podpis pod Chartou 77, jíž byla signatářkou a nějaký čas i mluvčí, nikdy tak neučinila, což jí stálo nakonec 22 let její umělecké kariéry.  Myslela si totiž, že Rusák odsud odtáhne nejdéle do dvou let, což se ovšem ukázalo jako čirá iluze. Po celou tu dlouhou dobu se musela živit, jak se dalo, například jako úřednice a nějaký čas dokonce i lepením pytlíků - typickou prací vězňů.

Myslela si, že už nikdy zpívat nebude. Po roce 1989 však nastartovala svou druhou kariéru a stala naším symbolem naděje. Spolu s ní jsme doufali, že nastane konec komunistické éry, a dočkáme se konečně demokracie a svobody.

Zmýlili jsme se ovšem stejně krutě, jako ona v roce 1968. On se totiž bolševik nikdy dobrovolně nevzdá. Dnes jsme oběťmi pokračování bývalého režimu v modrém. Soudruzi se opevnili na svých postech, nakradli si, kde mohli, a z nás udělali vězně ve vlastním státě. Ekonomicky jsme na tom dnes ovšem mnohem hůř, protože ve státní kase není už skoro nic, stejně jako v našich kapsách.

Ale co je nejhorší, že i naše chování se radikálně změnilo. V důsledku prohloubení sociální nerovností podlehlo hodně lidí pocitu naprosté bezmoci a beznaděje. Mnozí z nás rezignovali na veškeré projevy odporu proti zvůli současných vládců. Z kdysi slavného a statečného národa se stalo hladové a vystrašené stádo, tupě poslouchající povely svých pastevců.

Nejsme schopni reagovat na vzniklou situaci, vyžadující si zcela radikální řešení. Bolševiku i jeho neméně zdatným následovníkům už dávno otrnulo, opevnili se na svých pozicích, a teď si myslí, že už nic na světě je nemůže ohrozit. Uplatňují na nás staré a osvědčené totalitní metody. Sociálních problémů, které sami způsobili, používají jako zbraně proti nám, občanům. Mnozí z nás už ničemu nevěří, protože jsou zmítáni obavami o vlastní budoucnost, majetek, práci a veškeré sociální jistoty.

Finanční magnáti ve spojení s politiky ovládli veškerou ekonomiku této země. Udělali z nás své vazaly, sloužící jen jejich hlavnímu a jedinému zájmu - hromadění soukromého kapitálu v rukou malé skupiny osob, která svou nezodpovědnou a asociální finanční politikou vede zemi k trvalému úpadku a později i bankrotu.

Dobře víme, z jakého typu lidí se dnešní vládcové rekrutují. Jsou to kariéristé, pohrobci bývalého režimu, zloději, podvodníci a jejich přisluhovači, ochotní ke všemu, co jim přinese jakýkoli osobní užitek. Jejich činnost spočívá v hájení svých pozic i za cenu likvidace všech svých nepřátel a konkurentů. Kdo se odváží postavit se jim na odpor, toho ničí finančně i fyzicky.

A stejně, jako se štěpí společnost na bohaté a chudé, dělí se i charaktery lidí. Peníze zcela ovládly svět, a dokážou v něm nadělat tolik zla, jako nikdy předtím. Teprve nyní vidíme, kdo je v boji o ně schopen zaprodat se komukoli, třeba i ďáblu. Vztahy mezi lidmi se ničí osobními spory a sobeckými zájmy. Bývalá přátelství se mění v bratrovražednou bitvu o majetek a peníze. A v ní jde všechno stranou, a nikdo už není schopen vnímat kohokoli jiného, než sebe sama.

Náš život není už teď ničím jiným, než bojem o přežití - a to je právě strategie mafiánů, kteří počítají s tím, že člověk, zmítaný těžkými osobními problémy, nebude mít sílu se jim postavit na odpor v jejich řádění, a tím budou mít volnou cestu k dosažení všech svých špinavých cílů. Moc peněz má na svědomí to, že se zde přemnožili kolaboranti, oportunisté, zrádci, podvodníci a jiné neřádstvo, schopné obětovat vlastním cílům i klidně i své přátele, pokud překážejí jejich zločinným intrikám.

Přestože jsem realista a nedělám si iluze o kvalitách většiny našich lidí, velmi mě překvapilo, kolik jich je schopných jakéhokoli svinstva, aniž by měli nějaké problémy se svým svědomím. Dlouholetá komunistická strategie, pěstující v lidech ty nejhorší vlastnosti, přinesla po letech své ovoce. A tak se z převážné většiny lidí, živených po dlouhá léta jen komunistickou ideologií, staly hyeny, toužící jen po tučné kořisti.

Plevel nemorálnosti, závisti, sobectví, hamižnosti a buranství vyhubil veškerou ušlechtilou květenu, která kdy v tomto národě vzešla.

A pár posledních vzácných, užitečných a šlechtěných rostlin, jaké jsme se kdysi dávno snažili vypěstovat, se dusí pod silnou vrstvou lebedy, pýru a bodláčí, jež jí nedovolí dýchat.

Všechen odkaz našich předků, kteří se snažili z nás vybudovat statečný a hrdý národ, byl v nás zničen novodobou vrstvou zbohatlíků, zmocnivších se podvodně vlády v této zemi.

A pár rebelů, přežívajících zde ještě z dob našeho národního uvědomění a obrození, sotva něco zmůže s tou drtivou převahou barbarů, ovládnuvších nás dnes stejně, jako středověké turkotatarské nájezdní hordy.

Více rebelů, měně plevelu - to je jediné východisko z naší současné krize.

Necháme-li i nadále zarůstat naše úrodná pole plevelem, nedočkáme se z nich už nikdy dobré úrody, která by nám umožnila přežít.

Rebelka 1 -Sommerová

Čtenáři deníku Právo ocenili film Magický hlas rebelky. Na snímku přebírá cenu

režisérka Olga Sommerová (vlevo) od redaktorky Práva Věry Míškové.                              FOTO: Milan Malíček, Právo

Rebelka 2 - plakát

Soundtrack k filmu "Magický hlas rebelky"     

Volný pád - film

Záběr z festivalového filmu "Volný pád" maďarského režiséra Györgiho Pálfi      

Zastavíme náš "Volný pád", nebo budeme také jednou žrát s dobytkem u jednoho stolu? 

Kukuřičný ostrov 1

Záběr z vítězného festivalového  filmu "Kukuřičný ostrov" gruzínského režiséra George Ovašviliho

Zbavme naše pole plevelů, než bude pozdě!

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Více rebelů, méně plevelu! +f+ 13. 07. 2014 - 17:12
RE(2x): Více rebelů, méně plevelu! ceskawcela 13. 07. 2014 - 17:26
RE: Více rebelů, méně plevelu! +f+ 13. 07. 2014 - 20:31