Hazard s lidskými životy

9. červenec 2014 | 12.41 |

Zpráva z médií - Novinky. cz

7. července 2014

www.novinky.cz/domaci/341580-s-krvacenim-do-mozku-cekala-zena-v-praze-v-sanitce-90-minut-pak-zemrela.html

_________________________________________________

Hazard s lidskými životy

Pavel Havlíček

Předvídal jsem to už dávno předtím, že nebude trvat dlouho, a pacient, akutně ohrožený na životě, zemře dříve, než se dostane do nemocnice. A dnes k tomu skutečně došlo. Je už nejvyšší čas, aby bylo zamezeno hazardu s lidskými životy. Ono je ale spíše už pět minut po dvanácté.

Máme ještě v živé paměti dva podobné případy, které se odehrály koncem letošní zimy, Nikoho to však nevarovalo, a nikoho to nevyburcovalo k tomu, aby začal situaci vážně řešit.

  

 

Je padesát minut po půlnoci, sedmý březen a pražské záchrance se právě podařilo resuscitovat třiadvacetiletého mladíka. Boj o jeho život tím však zdaleka nekončí. Dispečerka záchranky obvolává nemocnice a přemlouvá je, aby pacienta přijaly. Nejdřív IKEM, pak sousední Thomayerovu nemocnici, pak velkou Všeobecnou fakultní nemocnici... A všude slyší totéž: "Odmítáme, k nám ho nevozte!" Úspěšná byla až na čtvrtý pokus, a záchranáři tak konečně mohli zavézt mladíka ve vážném stavu do vzdálenější nemocnice na Vinohradech.

Tentýž den sanitkám odmítly otevřít bránu víc než tři nemocnice i u dalších dvou akutních případů. Jedno či dvě odmítnutí už záchranáři ani nepočítají. Nejde přitom o žádné banality - zoufalí saniťáci vozili po městě třeba přiotrávenou ženu či pacienta s mrtvicí a podezřením na krvácení do mozku.

  

Proto také přišlo to, co nutně přijít muselo.

Pacientka z Prahy s masivním krvácením do mozku čekala neuvěřitelně dlouho v sanitce na rozhodnutí dispečinku, do které nemocnice ji mají odvézt. Než se problém vyřešil, trvalo to skoro dvě hodiny, a tak její život vyhasl dříve, než se dostala na operační stůl.

Je to vina absence jasných pravidel, které nutí okolní nemocnice k maximální odpovědnosti. Je to i vina nesmyslného šetření tam, kde se prostě šetřit nesmí, protože lidský život je něčím, s nímž se nesmí hazardovat. U nás však tomu zjevně tak není.  Ministerstvo zdravotnictví v tomto bodě jednalo naprosto trestuhodně a bezohledně. Šetřit se má jen tam, kde je to možné - a tady to prostě nepřichází v úvahu. Teď, když tu máme první smrtelný případ v důsledku neschopnosti a nezodpovědnosti vládních činitelů, se najednou bude scházet komise, která má tyto případy řešit. Ovšem po zkušenostech z předchozích vlád pochybuji, že se v současném katastrofálním stavu našeho zdravotnictví podaří radikální řešení nalézt.

"Tísňovou výzvu jsme přijali v 15.32, příjezd první posádky na místo události byl v 15.41 hodin. Po zajištění a zaléčení pacientky v 16.34 hodin byla po telefonickém avízu pacientka předána do VFN v 16.51 hodin," poskytla podrobný popis výjezdu mluvčí pražských záchranářů Jiřina Ernestová.

"Transport pacientky z 5. patra do vozu vyžaduje určitý čas navíc, ale průběh zásahu byl standardní a pacientka byla předána do nejbližší vhodné nemocnice. Rozrušeným příbuzným pacienta se zdá každá minuta nekonečně dlouhá, což je pochopitelné," dodala mluvčí.

Tisková mluvčí záchranné služby dávala vinu na této události "přílišné medializaci podobných případů". To je myslím dost zvláštní názor. A jestli tento postup je standartní, pak jej málokdo přežije.

Je mi jasné, že záchranáři za vzniklou situaci nemohou. Ti jsou jen povinni dbát předpisů MZ. Navíc jsou při svých zásazích ještě často sami ohrožováni na zdraví a životech agresivními řidiči a dokonce i samotnými zraněnými. Na vině jsou úsporná opatření minulých ministrů zdravotnictví Julínka a Hegera - omezení ambulantních lůžek, pohotovostí, a rušení nemocnic. Pak mnohdy nelze najít nějaké volné lůžko a v důsledku toho umírají lidé, a to je nadále naprosto neúnosné, a navíc doslova nelidské.

Zde uvádím alespoň jeden z mnoha případů napadení záchranářů.

Napadení záchranářů

Policisté vyjížděli k napadení osádky záchranářů v sanitním voze.

Policisté pohotovostní motorizované jednotky vyjížděli ve středu 13. listopadu ve třináct hodin do ulice Černokostelecká v Praze 10, kde došlo k napadení osádky sanitního vozu. Napadení zdravotníci byli na místo přivoláni k muži, který ležel na ulici a potřeboval jejich pomoc. Záchranáři posadili zraněného do zadní části sanitního vozu, aby ho mohli vyšetřit, ten na ně však zaútočil a jednoho z nich kopnul, čímž ho zranil. Přivolání policisté agresora na místě zadrželi a následně u něj naměřili 3,6 promile alkoholu v dechu. Vzhledem k tomu skončil dvaatřicetiletý muž na záchytné protialkoholní stanici a po vystřízlivění bude vyslechnut a stanovena právní kvalifikace jeho jednání.

Zde je na místě podotknout, že záchranáři doposud nemají statut úřední osoby a v případě jejich napadení jsou incidenty kvalifikovány buď jako trestné činy ublížení na zdraví nebo přestupky proti občanskému soužití. Rozhodujícím aspektem kvalifikace je následek, který byl útokem způsoben. Asi nejznámějším případem napadení záchranářů v Praze byl incident z konce dubna 2003 v Radotíně, kdy byli zdravotníci a hasiči napadeni, když pomáhali zraněnému při dopravní nehodě. Za toto napadení agresoři odešli od soudu s nepodmíněnými tresty odnětí svobody.

                                                                                                          por. Bc. Jan Daněk – 14. 11. 2013


Sanitka 5 - napadení

Napadení záchranářů agresivním opilcem

Nechybělo mnoho, a můj přítel Jirka Fiala mohl dopadnout podobně, jako ona nešťastná paní. Možná i mohl být tím, kdo ještě stihl onu nešťastnici předběhnout.

V sobotu 6. července odpoledne doma na zahradě nešťastně uklouzl na travnatém svahu, a protože přitom měl v ruce kbelík, nemohl pád zmírnit, a plnou silou dopadl obličejem na trčící železný drát, který mu zajel přímo do oka. Byl v domě sám, a se silně krvácejícím zraněním byl rád, že našel mobil a zavolal si záchranku. Na její příjezd čekal půl hodiny (!). Záchranáři se ho poté ptali, kam chce odvézt - zda do Kolína, nebo Mladé Boleslavi. Nakonec se dohodli na cestě na pražskou Bulovku. Kolínský řidič se však bohužel v Praze zřejmě dobře nevyznal, a tak ztratil další cenné desítky minut, než kýžený cíl našel. Takže Jirka se dostal do rukou lékařů až asi po dvou hodinách (!!!).

Jediným jeho štěstím v neštěstí bylo, že drát minul o pár milimetrů zornici a oční nerv, což by mu zřejmě způsobilo slepotu.

Volal mi pak večer, co se mu stalo. Druhý den ráno jej operovali, a já jsem mu odpoledne přivezl aspoň nezbytné věci, protože neměl ssebou téměř nic. Takže nakonec vše snad dopadlo dobře - ale stačilo málo, a bylo by zle. Snad sám Bůh v té chvíli zasáhl a zachránil ho, jak doufám, od toho nejhoršího - ztráty oka, což by pro něj bylo vzhledem k jeho povinnostem skutečným neštěstím.

Každý z lidí si myslí, že se mu nemůže stát nic - ale pouze do té doby, než se to přihodí i jemu. Podobný případ se ale může přihodit komukoli - a pak už je pozdě bycha honit.

Nebuďme proto v podobných případech k druhým lidem lhostejní, a snažme se uvést naši společnost do stavu, jaký aspoň přibližně odpovídá civilizované zemi uprostřed Evropy. Přinuťme naši vládu k tomu, aby zajistila alespoň to, aby nebylo v podobných případech ohroženo naše zdraví, a aby zbytečně nevyhasínaly lidské životy.

Netolerujme nadále neschopnost a neochotu politiků zabývat se něčím jiným, než péčí o svá plná břicha a peněženky.

Sanitka 1

Záchranáři jsou naší jedinou nadějí při těžkých úrazech a ohrožení života

Sanitka 3

 Záchranná služba zasahuje na místě vážné dopravní nehody

Sanitka 2

Průjezd sanitky bývá vzhledem k hustému provozu často velmi komplikovaný

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře