Život byl pes

6. duben 2013 | 12.53 |

Život byl pes

Pavel Havlíček

Před pár měsíci, 10. října 2012, jsem byl přítomen slavnostnímu křtu knihy "Život byl pes", kterou napsala Helena Rytířová, manželka známého muzikanta a textaře Zdeňka Rytíře. Akce se konala v psím útulku v Praze - Troji.

Kmotrou této krásné knížky, vydané nakladatelstvím Fragment, byla, jak tomu vždy u pejsků a kočiček bývá, Marta Kubišová. K napsání této knihy byl autorce inspirací pes jménem Život. Voříšek, který musel za svůj život tvrdě bojovat, a přesto k němu přistupoval s úctou, odpovědností i špetkou humoru - jak čteme na obálce této knížky.

Poté, co proběhlo její slavností pokřtění, jsem měl s ostatními účastníky možnost za doprovodu ředitele útulku Jana Sosny prohlédnout si celý vnitřní areál. Pan ředitel nás každého vybavil sáčkem s piškoty, protože dobře věděl, že bychom těžko odolávali touze nabídnout pejskům nějaký pamlsek. Když jsme vstoupili dovnitř, přivítali nás pejskové hlasitým štěkotem. Podél chodeb se nacházely nesčetné klece, v nichž jsme mohli vidět psy všech plemen, druhů a velikostí. Ty rasově čistší, i voříšky nejasného původu. Pobíhali ve svých klecích, doufajíce, že právě teď skončí jejich dočasný pobyt, a nějaký hodný páníček nebo panička se jich ujme, aby jim poskytl vytoužený nový domov.

Tentokrát se ale nedočkali, protože nikdo z nás tam nepřišel s úmyslem si některého z nich vybrat. Bylo mi jich líto, těch nešťastných chudáčků, trávících někteří kratší, jiní už dlouhý čas v tomto azylovém útulku, který rozhodně nepřipomínal prostředí, v němž žili dříve. Tmavé, neútulné, i když čisté boxy je rozhodně nenahradily. Nemají v nich ani svůj pelíšek, na jaký byli zvyklí. Jen holá betonová podlaha, v rohu jedna miska s vodou a druhá na krmení. Po nabízených piškotech hltavě chňapali, někteří i skákali, ale žádný z nikoho z dárců nekousl. Tak byli hodní. V koutě jedné z kójí se dokonce krčilo malinké štěňátko čivavy. Je možné vůbec říci "Život je pes" o těchto milých zvířatech, která ani v těchto nehostinných podmínkách, vytržena ze svého předchozího klidného života, nezdivočí? Nikoliv, tito boží tvorové si to rozhodně nezaslouží. Toto srovnání tedy rozhodně nesedí.

Viníkem jejich současného neštěstí je přece člověk. Ten, který bezmocného pejska, který k němu přilnul svým věrným přátelstvím, jednoho dne bez stopy lítosti nebo výčitek vyhnal z domova, nebo jej ponechal v lese uvázaného u stromu svému osudu. Ne, tito boží tvorové za náš život rozhodně nemohou. Za to, jak vypadá, si může jen člověk sám. Na psy to rozhodně svádět nemůže.

Vhodnější je naopak další příměr, který často slýcháme: "Zachází s ním jako se psem!" Ano, to je mnohem výstižnější. To, jak se lidé chovají k sobě navzájem, je zcela srovnatelné s tím, jak se chovají ke psům. Nevinného a věrného tvora, který je mu celou svou duší oddaný, je schopen vyhnat, zmlátit, ba dokonce i zabít.

Ne, psi nejsou zlí.

Zlí byli a jsou vždy jenom lidé. Mělo by se tudíž říkat správněji "Život je stres". Stres, jenž nám způsobují zdejší uzurpátoři moci, a používají ji jako zbraň proti slušným a poctivým lidem. Stres, jaký jim způsobují ministři nespravedlnosti, spavou nemocí postižené státní zástupkyně, inkviziční soudci, hluchoslepé senáty, opatrovnické děti kradoucí Polednice, policejní a justiční agresivní dutohlavci a další škůdci právního státu. Ne náhodou mi ty klece po obou stranách chodeb připomněly cely pankrácké věznice. I tam jsou vězněni bezúhonní a nevinní lidé, kteří tam byli neprávem uvrženi lidskou cháskou, hrající si v našem státě hru na takzvanou spravedlnost. Zavíráni jsou tu také ti, co nic neprovedli, jen se někomu nehodili do krámu pro svou statečnou a spravedlivou povahu. Jsou sem uvrženi svými vězniteli, aby trpěli za skutečné zločince, z nichž ovšem nikdo do těchto nehostinných prostor nezavítá. Je s nimi totiž zločinně spolčen. S lidmi, kteří zde zavírají pravdu, aby nespatřila světlo světa.

A naším úkolem je, abychom tuto neuvěřitelnou absurditu napravili. Aby za mřížemi byli jen ti, kteří tam opravdu patří. Zločinci, podvodníci a mafiáni, kteří se i z tohoto světa udělali kulisu pro své špinavé kšefty, a z nás, slušných občanů této země, chtějí mít jen chudé, ubohé a bezbranné otroky. Tohohle trapného divadla bylo už opravdu dost. Je nejvyšší čas zavést v této zemi pořádek a nastolit skutečnou demokracii, aby k něčemu podobnému už nikdy příště nemohlo dojít.

                                             

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 3 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře