Na sv. Jiří vylézají hadi, štíři a komundíři
Pavel Havlíček
Tak jsem se podíval kalendáře, a vidím, že už tu zase máme svátek svatého Jiří, symbol nástupu jara.
Ale jaká hrůza! Je tam totiž uvedeno - čtvrtek, 24. dubna : Jiří - Fidel!
Jak k tomu přijdou všichni ti slušní a stateční Jiříkové, že jim zkazili svátek tak hanebnou provokací? Co pohledává tenhle kubánský rudý dědek v českém kalendáři? Takže oni už ti drzí komundíři vlezli i sem?
Je vidět, že jaro k nám přišlo sice nové, ale co zůstalo staré, to jsou struktury. Opevnily se na svých pozicích, kterých se drží jako infikovaná klíšťata. Nakazila svou encefalitidou a boreliózou celý národ, a teď doufají, že na tyto choroby postupně vyhyne, a ona budou mít konečně volné pole pro svůj neřádný život.
Jenže jaksi nedomyslela jednu věc - až tady nikdo kromě nich nebude, kdo je bude napájet lidskou krví, kterou tak nezbytně potřebují k životu? Vždyť přece vždycky říkali – rudá je strava naše!
Některá z nich však zmutovala a vytvořila další nové odrůdy obřích klíšťat všech možných barev. Ale ta jsou jako každý zmutovaný druh ještě mnohem nebezpečnější, než ta původní. Je to s nimi jako s bacily - je těžké, abychom se jich zbavili. Ty, které přežijí útoky silných vakcín, se stávají stále odolnějšími, a není snadné vymyslet proti nim nějaký zázračný preparát.
Nové mutace těchto maxiklíšťat svými vlastnostmi připomínají chameleony, vždy přizpůsobí svou barvu okolnímu prostředí a těžko je tudíž na první pohled odhalíme.
Pokud se nám však podaří je odchytit a umístit do klece, můžeme pozorovat jejich typické chování.
Jejich nejtypičtějším znakem je chamtivost a dravost, s jakou se vrhají na předhozenou kořist. Vyžadují ji živou, protože největším potěšením pro ně je roztrhat ji na kusy a pozřít, dokud je krev ještě teplá. Jakého živočišného druhu je, na tom jim nezáleží, a dokonce nejraději žerou jedince vlastního druhu. Když je hlad, je jim jedno, že jsi bývalý kamarád, hlavně, že máš chutné, šťavnaté a dobře prorostlé masíčko.
Zajímavým typem je též zvláštní jedinec, který se podobá lenochodu. Zdánlivě nejeví žádné zvláštní známky života, ale pokud se naskytne příležitost, okamžitě vyrazí do útoku, a neuvěřitelnou rychlostí zatne své zahnuté drápky do těl ostatních kolegů, a po nich se dostane ke kořisti dříve, než to stihnou oni sami. Jejich ostrými hroty jim tak sice způsobí četná bolestivá zranění, ale na to oni nehledí. Hlavní je přece se nažrat jako první - a kdo dřív přijde, ten dřív žere.
V poslední době se nám však kvůli naší obětavé péči, odbornému odchovu a vydatné stravě hadi, štíři a komundíři děsivě přemnožili, svou chorobnou žravostí už předčí dokonce i krysy a potkany, a dělají nám velké problémy.
Tím největším je, že je tu velký nedostatek lovců, kteří by je odchytávali a hubili. Nikdy nás totiž nenapadlo, abychom pamatovali na regulaci jejich množství, a nyní tedy sklízíme plody naší zabedněnosti. Každému normálnímu člověku by přece mělo být jasné, že když si bude pěstovat tak hladové šelmy, tak mu nakonec všechno sežerou, a sám nebude mít co do huby.
Navrhuji proto, abychom po vzoru hadů, štírů a komundírů, kteří si zřídili svůj vlastní chov na plzeňské právnické fakultě, založili novou fakultu, kde bude možno vystudovat obor "veřejný lovec komundírů", a jejíž absolventi budou používat akademický titul "VLK".
Nikdo z nás se přece nechce stát kořistí těchto šelem, vyšlechtěných Prognostickým ústavem.
Pokud je včas nezničíme, bude to náš konec. A je rozhodně lépe zničit všežravce, než jimi být všichni sežráni.
A VLKy z lesů už žene hlad.
Věnováno prvnímu VLK Ing. Jiřímu Fialovi, předsedovi o.s. K 213,
jemuž k svátku přejeme hodně štěstí, pevné zdraví, a hlavně mnoho úspěchů
v jeho statečném boji proti všem škůdcům svobody, demokracie a lidských práv.
Sv. Jiří Drakobijce
P. S. : Koho had sežere, má vždy ještě možnost se dostat zpět na svobodu. Jedinou vadou ovšem je, že se jí většinou už nedožije.