K Velikonocům si přejme prozření
Pavel Havlíček
Dlouho jsem hledal něco, co by nás o letošních Velikonočních svátcích přimělo k zamyšlení o smyslu našeho života, a o nějakém cíli, jenž bychom si měli v dnešní nelehké době stanovit, abychom definitivně nepropadli beznaději.
A nakonec jsem našel. Je to životní zpověď jedné spřízněné duše, která má stejné pocity, jako já - akademického sochaře Otmara Olivy.
Jistě mu prominete ty jeho jadrné výrazy, ale někdy se jim prostě nelze vyhnout.
Tady jsou jeho slova, která říkají vše:
"Je více než dvacet let od revoluce a my jsme nezvládli ani pomyslný odchod z Egypta. Nenalhávejme si, že všichni otroci věděli, proč odchází. Byla to jen úzká elita, která se chtěla osvobodit. Vlekla s sebou lůzu, která okamžitě začala plakat a remcat. Takhle to chodí dvacet let. Nezvládli jsme ani průzkum svobodného území. Zvědové nás špatně informovali, protože to nepochopili, báli se, lekli se a neuměli pojmenovat získanou svobodu. Už nevíme, co jsme chtěli, protože jsme nevěděli, proč odcházíme z otroctví, protože jsme ani tenkrát nevěděli, že jsme otroci."
Oním cílem, který bychom se měli snažit dosáhnout, je prozření.
Abychom konečně pochopili, co je smyslem lidské existence.
Jestli je to život v neustálých třenicích a sporech, ve snaze o likvidaci jednoho druhým, v sobeckém a ubohém pachtění za osobním prospěchem, což stejně nikomu nepřinese nic dobrého.
Anebo snaha o to, abychom hledali smysl života v lidském přátelství a lásce, ve snaze být prospěšní ne sobě, ale především svým bližním.
Nacházejme cestu zpět z Egypta, nacházejme ztracené štěstí.
Snad nám k tomu dopomůže kouzelná oliva, jejímž pozřením tohoto kýženého prozření docílíme.
Akademický sochař Otmar Oliva