Likvidace paměti národa

15. duben 2014 | 07.27 |

Český jazyk.cz

29.března. 2005

www.cesky-jazyk.cz/zivotopisy/karel-kryl.html

Zpráva z médií - Aha.cz

24. ledna 2014

www.ahaonline.cz/clanek/zhave-drby/94019/rudolf-hrusinsky-odporny-teror-komunistu-vyhrozovali-i-jeho-synum.html

___________________________________

Likvidace paměti národa

Pavel Havlíček

Likvidace osobností byla vždy součástí politiky jakéhokoli absolutistického či totalitního režimu. Byli to vždy lidé, kteří něco uměli a znamenali, a měli proto velký respekt celého národa. Byli schopni samostatného uvažování, což bylo přísně zakázáno. Byli to většinou nositelé humanitních myšlenek, tedy něčeho, co tehdejším vládcům nikdy nevonělo.

Příkladem takového panovníkem nenáviděného člověka byl už v 15. století prokletý francouzský básník Francois Villon, který měl pro své svobodomyslné názory časté konflikty zejména s katolickou církví, jmenovitě místním biskupem Thibautem d‘ Auxigny. Za své časté přečiny si také odseděl hezkých pár let v žaláři.

Katolická církev takovéto hříšníky už odedávna trestala velmi nemilosrdně, protože se protivili jejímu učení. Prohlašovala je za kacíře, a většinu z nich za jejich smrtelné hříchy upalovala. Nepřipouštěla sebemenší pochyby o pravdivosti své víry. Mnoho protestantských kněží na to také doplatilo svým životem, protože tehdy ani jiné volby nebylo. Za své kacířské myšlenky tak skončili v plamenech například Mistr Jan Hus a Mistr Jeroným Pražský.

Také v novodobé historii byli takovíto lidé nežádoucí, a proto byli za své rebelantské myšlenky pronásledováni a likvidováni. Na to doplatili v dobách národního obrození mnozí čeští vlastenci v čele s Karlem Havlíčkem Borovským, který byl habsburským panovníkem Františkem Josefem I. pro své radikální názory a protivení se císařské vůli poslán do vyhnanství.

Nejproslulejším likvidátorem občanské svobody byl ale bezesporu komunistický režim. V něm neexistovalo, aby někdo hlásal jiné myšlenky, než ty, schválené stranou a vládou. Byl ztělesněním opravdového farizejství, protože neuskutečňoval myšlenky svobody a demokracie, nýbrž komunisty aplikovaného marxismu-leninismu. Vrcholní představitelé KSČ, kteří se v roce 1948 zmocnili moci ve státě, měli jediný cíl: zneužít našeho poválečného nadšení k nastolení své nadvlády na dlouhá desetiletí.

Ale jejich cesta k definitivnímu ovládnutí moci ve státě byla paradoxně završena až tzv. "pádem komunismu" při "sametové revoluci" v listopadu 1989. Komunisté zde totiž neskončili, ale naopak si upevnili své pozice nejen ideologicky, ale zejména ekonomicky. Důkazem toho je, že novodobí zbohatlíci pocházejí téměř výlučně z řad bývalých komunistů.

To, že se prakticky jednalo o stejný puč, jakým byl ten v únoru 1948, poznáváme na svých bedrech už nyní, a definitivní závěry budeme moci učinit, teprve až se většina poctivých lidí ocitne za hranicí chudoby, což nebude už zřejmě dlouho trvat.

Osvědčené metody, které komunisté používali k likvidaci nežádoucích myšlenek a lidí, se ani dnes vůbec nezměnily.

Mohli jsme to pozorovat například právě v těchto dnech, v nichž bychom měli s úctou vzpomínat na kulatá výročí tak výjimečných osobností, jakými byli Karel Kryl, jenž by se dožil 12. dubna 70 let, a Rudolf Hrušínský, od jehož smrti uplynulo 13. dubna 20 let. Ve veřejných sdělovacích prostředcích však po nich nebylo ani vidu, ani slechu.

Oba byli totiž známi svým aktivním odporem proti komunismu a jeho nelidským metodám, a rovněž nedůvěrou a skepsí vůči současnému režimu, tvářícímu se sice demokraticky, ale používajícího komunistických metod k likvidaci pravdy a mravnosti.

Nemůžeme se proto divit, že důstojné uctění památky jedněch z největších hrdinů naší doby je dnes vysoce nežádoucí.

Stejně, jako se komunistický režim snažil vymazat z historie naší první republiku a T. G. Masaryka, ten současný se snaží zahladit vzpomínky na největší postavy našich novodobých dějin, známé svými statečnými a nekompromisními postoji vůči jakékoli totalitě.

Na lidi, statečně bojující za společenskou obrodu, jež je jediným východiskem ze současné krize.

Likvidace paměti národa však může mít jediný důsledek - a tím je definitivní konec jeho existence.

Neboť naši největší hrdinové by se mohli stát inspirací pro své následovníky.

A to je něco, co současní představitelé nikdy nehodlají dopustit.

Karel Kryl 1

Karel Kryl          * 12. dubna 1944        + 3. března 1994

rudolf hrušínský 1

Rudolf Hrušínský         * 17. října 1920          + 13. dubna 1994

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře