Česká Wčela
Vydává "České srdce", Český obrozenecký klub
Vrátí se ještě někdy lidé typu F. L. Věka?
Vrátí se ještě někdy lidé typu F. L. Věka?
Pavel Havlíček
"V Čechách vždy špatné časy přetrvaly věky, a ty šťastné uplynou, než se nadějem..."
Máloco dokáže dokonaleji charakterizovat osud českého národa, jako tento výrok F. L. Věka, příkladného vlastence a hlavního hrdiny románu Aloise Jiráska i televizního seriálu Jaroslava Dietla z roku 1970. V čase jeho premiéry, v roce 1971, však nastoupila již Husákova normalizace, a poslední díl, z něhož jsou dnešní citace, nesměl být uveden.
Tento seriál byl natáčen v době, kdy jsme ještě měli iluze o tom, že lze vládnout s lidmi a pro lidi. Jenže následná normalizace tyto naše naděje dlouhou pohřbila. Chtěli jsme, abychom o svém osudu rozhodovali sami, a nikoli ona východní velmoc, která si nás po válce podmanila, a její věrný nohsled, tvrdé jádro Komunistické strany Československa a její poslušní přisluhovači.
A není divu, že se tehdejším mocipánům nelíbilo, že F. L. Věk měl svůj vzor v humanitních filozofech konce 19. století, jejichž patronem byl Jean Jacques Rousseau, který např. řekl, že:
Lidé si musí být vědomi svých lidských práv!
Takovéto a podobné myšlenky byly vždy brány demagogickými vládci jako rouhačské - zejména v časech, kdy český národ usiloval o svou nezávislost, svobodu a samostatnost - ať už ve středověku, v dobách obrozeneckých, či v novodobé historii našeho státu. Kdykoli se v nás vzepjala touha po osvobození našeho národa z područí mocných, vždy to skončilo naší porobou. Tento věčný proces probíhá s neúprosnou pravidelností, a v jeho důsledku přestal onen kdysi hrdý a statečný národ bojovat za svá práva.
Naším prvním těžkým historickým šokem byla doba pobělohorská, po níž následovala dlouhá léta národní poroby. Stejně nešťastně dopadlo i naše národní obrození, smutně skončily i naše naděje za vlády Leopolda II. Dalšími ranami pak byla okupace našeho státu hitlerovským Německem a po válce dlouholeté zotročení Sovětským svazem.
Naděje na jeho zrušení tvrdě skončily ruskou okupací v r. 1968 a následnou normalizací.
V r. 1989 jsme naivně doufali, že nadvláda komunistů skončila, ale byli jsme jimi znovu tvrdě podvedeni. Nechali jsme je přežít, a tím jsme jim umožnili zmocnit se naší země nejen politicky, ale i ekonomicky. Podvodná kupónová privatizace znamenala pouze převod veškerého státního majetku do jejich rukou, a Klausova amnestie tyto tuneláře nakonec zbavila veškeré trestní odpovědnosti za tento zločin století, spáchaný na poctivých občanech tohoto státu. Potvrzením kontinuity komunistické nadvlády je například i fakt, že na pohřbu komunistického pohlavára Miroslava Štěpána jsme mohli vidět jeho velmi dobrého známého - nynějšího kmotra Romana Janouška.
Dostali jsme se tím do područí skupiny zbohatlíků, rekrutujících se z opor bývalého režimu. Stali jsme se zemí grázlů, patolízalů, fízlů, udavačů a pobertů, jimž není nic svaté. Jejich hanebné metody, ať už nastolené jejími okupanty, nebo prosazované a posvěcené našimi vládními představiteli, se staly i jádrem politiky současné vládnoucí oligarchie. Pro tu už neplatí žádná pravidla, dokonce ani základní morální kodex, běžný v kterékoliv civilizované zemi. Zůstaly tu už jen dva zákony - zákon silnějšího a zákon džungle. A to rozhodně není dobrý základ, na němž bychom měli budovat naši budoucnost.
Dokud se z těchto těžkých chorob nevyléčíme, nemáme žádnou naději na návrat spravedlnosti do naší země, jejímž nešťastným údělem je věčná nadvláda barbarů.
Na závěr ještě ocituji pár vět z posledního dílu seriálu "F.L. Věk":
Zakázané myšlenky? Oni opravdu věří, že se dají myšlenky zakázat?
Veliký ouhor vzdělal, a ten nám jednou přinese outěchu!
Ty pochodně by nám neměly uhasnout!
Jen ať si zadupají! Ať si dupou!
A úplně nakonec poslední symbolické věty celého seriálu, které pronáší F. L. Věk s malým chlapcem, když odjíždějí koňským povozem z Dobrušky:
Nesmíme se dát, viď?
My se nedáme!
Hyjé, hyjé!
F. L. Věk - český vzdělanec, humanista a vlastenec, hrdina z dob českého krále Leopolda II.
Hrdina dnešní doby Roman Janoušek na pohřbu Miroslava Štěpána
Chtěli jsme být bez Štěpána, teď tu máme mafiána