Kdyby nebylo Biľaka, byla by bilance jinaká

7. únor 2014 | 13.22 |

Zpráva z médií - Reflex.cz

6. února 2014

Nekrolog: Vasil Biľak byl odporný exponent komunistického režimu

Rčení antického řeckého básníka a zákonodárce Solóna "De mortuis nil nisi bene" (O mrtvých jen dobré), v některých případech neplatí, i kdybychom se snažili ze všech sil. Prostě to nejde. Takovým případem je komunistická figurka jménem Vasil Biľak, který zemřel v noci na čtvrtek v Bratislavě ve věku 96 let.

Biľak představoval vůbec to nejhorší, co se za totalitního komunistického režimu mezi lety 1948 až 1989, u nás objevilo. Byl to dogmatický levičák stalinistického typu a zejména výkonná převodová páka přání sovětských funkcionářů z Moskvy. Navíc jeden ze signatářů takzvaného "zvacího dopisu" z roku 1968, kterým bylo nesmyslně zdůvodňováno pozvání vojsk Varšavské smlouvy k okupaci Československa. Tento zločinný dopis se přitom rovnal velezradě, za kterou měl být Biľak odsouzen. To se bohužel nikdy nestalo a vyrovnání s neblahou minulostí se proto nikdy neodehrálo.

Fanatický komunista Biľak se narodil v Krajné Bystré (obec se nachází na slovensko-polských hranicích v Prešovském kraji a má dnes necelých 400 obyvatel) 11. srpna 1917. Vyučil se krejčím a tomuto povolání se věnoval až do roku 1949. Ve výučním listu měl napsáno "Na saká nepúšťať". Bohužel neschopného krejčího si vybrali komunisté pak do vysokých funkcí a podle toho to i vypadalo.

Jako člen předsednictva Ústředního výboru Komunistické strany Československa byl Vasil Biľak v 70. a 80. letech minulého století hlavním exponentem vedení země, které bylo pouhou loutkou v rukou sovětského vůdce Leonida Brežněva, jehož Biľak velmi obdivoval. Měl tehdy zásadní vliv na zahraniční politiku (proto bylo Československo na rozdíl od Polska a Maďarska považováno za nejposlušnější ruský satelit) a na ideologické otázky. Byl také jedním z hlavních odpůrců politiky Michaila Gorbačova, která nakonec vedla k pádu železné opony, konci Sovětského svazu a revolucím v mnoha zemích střední a východní Evropy.

Nové generace si to již nepamatují, ale právě Vasil Biľak patřil společně s komunistickým prezidentem Gustávem Husákem ke Slovákům (i když byl rusínského původu), které v českých a moravských zemích lidé upřímně a zaslouženě nenáviděli. Byl předmětem mnoha vtipů, protože se nikdy pořádně nenaučil ani slovensky a jeho projevy vyvolávaly něco mezi lehkým úsměvem a těžkým znechucením.

O Biľakovi se skutečně nedá říci nic dobrého, protože v důsledku jeho činů, rozhodnutí a kroků bylo tisícům lidí za komunistického režimu ublíženo. Popřát mu lze jediné: Pokud se v noci na čtvrtek odebral do pekla, tak šťastnou cestu.

Bilak 2

_______________________________________________

Kdyby nebylo Biĺaka, byla by bilance jinaká

Pavel Havlíček

Jistě znáte pohádku o tom malém človíčkovi, kterého všichni považovali za velkého hrdinu, protože vzbuzoval respekt tím, že zabil sedm jednou ranou. Nakonec se však zjistilo, že se jednalo o obyčejného krejčíka Nitku a o sedm much, které bacil plácačkou.

Náš novodobý krejčík ukrajinské národnosti, narozený v roce 1917 (jak symbolické! – pozn. red.) v Krajné Bystré v tehdejším Rakousku - Uhersku, napáchal ovšem daleko více škody.

Jmenoval se Vasil Biľak. Postavy byl, podobně jako jeho předchůdce Nitka, malé, zato však to byla velká svině. A proslavil se tím, že jediné, co jako krejčík dokázal, bylo ušít velkou boudu na všechny občany naší země.

Byl totiž hlavním iniciátorem a jedním z pěti vrcholných funkcionářů KSČ, kteří v létě roku 1968 formou tzv. "zvacího dopisu", požádali naše sovětské soudruhy o "přátelskou pomoc" formou násilné okupace našeho státního území, což mělo za následek "dočasný pobyt" sovětských vojsk, jenž se následně ovšem poněkud protáhl, a to na celých 21 let.

Stal se známým ne tím, že zabil pouhých sedm much, ale tím, že na desítky následujících let zabil nadějné vyhlídky naší země na její příznivější vývoj. Zároveň během této operace zahynulo 108 našich občanů. Ale nejen to. Zahynuly tím i veškeré naše naděje alespoň na to, abychom se z ruské gubernie stali nezávislým státem, rozhodujícím samostatně o svém osudu.

Je příznačné, že vždy, když prožíváme nadějné okamžiky, rozhodující o naší budoucnosti, vždy se najde nějaký zrádce, který tuto naději zhatí.

Co je příčinou těch to neustále se opakujících katastrof, provázejících naši republiku už od samotného vzniku? Podle mého názoru je to naše národní povaha, která doznala během naší novodobé historie velkých změn k horšímu. Naše deziluze z toho, že zrádnou a potupnou Mnichovskou dohodou byl náš první samostatný stát vydán na pospas Hitlerovi, měla za následek i deformaci lidských povah. Z někdejších hrdých a statečných Čechů se stali ustrašení zbabělci, ustupující ze svých pozic už při pouhém halasu nepřátelských zbraní. Po zklamání našeho odhodlání bránit se německým okupantům se poraženectví stále více stávalo naším národním rysem. Nikdo z vládních činitelů nebyl ochoten, ani schopen postavit se drzým okupantům na odpor. Byli jsme předem přesvědčováni o marnosti našeho boje o vlastní existenci. Zrodili se i udavači, zrádci a kolaboranti, využívající situace ohrožení ve svůj vlastní prospěch a ochotní svým sobeckým zájmům obětovat třeba i životy jiných. Vyrojili se i šmelináři, překupníci a další podvodníci, zakládající svou existenci na hmotném kalkulu. Národní povědomí a hrdost se vytratily do nenávratna. Z bývalých českých reků jsme se stali povětšinou morálními ubožáky s pokřivenými charaktery, schopnými udělat úplně všechno pro sebe, ale zhola nic v náš společný prospěch.

Vasil Biľak byl jedním z největších zrádců a kolaborantů naší historie. Samozřejmě, že hlavním viníkem srpnových událostí roku 1968 byla tehdejší frakce ÚV KSČ v čele s pozdějším generálním tajemníkem, prezidentem a vrchním normalizátorem Gustávem Husákem. Ale hodnoťme pečlivě i to, kdo se na této okupaci našeho státu nejaktivněji podílel.

Dr. Edvard Beneš byl po Mnichovské dohodě v r. 1938 postaven před těžké rozhodnutí - bojovat s nepřítelem za cenu obětování mnoha lidských životů a vypálení celé naší země, anebo kapitulovat - a proto bylo jeho řešení v dané situaci cestou nejmenšího zla.

Ale sám povolat do vlastní země okupanty - to je akt vlastizrady, který je v kterékoli době naprosto neodpustitelný a zaslouží ten nejvyšší trest. Není většího zločinu, než vydat bezdůvodně svou vlast na milost a nemilost nepříteli. Takový zločin musí být vždy příkladně potrestán.

Vasil Biľak se ho dopustil, a přesto trestu unikl. Nemůže být většího důkazu zločinnosti komunistického režimu, než právě tato tristní skutečnost. A to musí být pro nás varujícím mementem i do budoucna.

Nikdy už se nesmí opakovat, aby se kdokoli beztrestně dopustil vlastizrady. Zničit zlovolně na dlouhá léta budoucnost vlastní země a životy nás všech - to je zločin, jaký nemá obdoby. Vyjádřeme tomuto zrádci národa naše nejvyšší pohrdání, a zakopejme urnu s Biľakovým popelem tak hluboko, aby ji už nikdy nikdo nemohl nalézt.

Buďme věrni naší dávné historii, a staňme se opět těmi hrdými Čechy z dob největší slávy České země!

Bilak - piksla

                                                     Urna s Biľakovým popelem

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře