O pasáku Ondřejovi

2. únor 2014 | 12.09 |

O pasáku Ondřejovi

Poučná a výstražná pohádka pro naše děti, aby se nebály Rudých Vlků, a příště jim pořádně vyprášily kožich.

Pavel Havlíček

Bylo jednou jedno malé království, kde i Lišky dávaly dobrou noc. Ale nesměly zdravit jen tak obyčejně. Musely se naučit říkat pěkně předpisově: "Čest práci!" To je naučili Rudí Vlci, vyznačující se zvláštním načervenalým zbarvením srsti, kteří se v zemi ujali vlády. A běda, jak je některá Liška odmítla pozdravit. Takové zlobivé jedince buď zakousli, nebo je pochytali a zavřeli do klecí, aby je naučili móresům.

Tu zemi totiž ovládli útoční Tchoři, kteří si ji pro sebe zabrali už před mnoha desítkami let. Přišli sem odkudsi z východu, a hned prohlásili: "Tak, a dokud tady bude ten šílenej puch, tak se odsud nehnem!"

Zpočátku jim byli všichni vděční, že vyhnali ty ošklivé Německé Krysy, které obsadily jejich domov předtím, a sežraly mnoho místních krotkých a mírumilovných zvířátek. Ale když tito zdejší usedlíci časem poznali, že jediným zájmem Tchořů je vyžrat a ukrást jim jejich rodnou zem, začali jim zavánět, a chtěli se jich zbavit. Jenže už to nešlo, protože jim to vládnoucí kasta Rudých Vlků nedovolila. Navázala totiž s Tchoři nerozborné přátelství, aniž by se zeptala ostatních zvířat, zda se jim to líbí, či ne. Některá z nich byla odvážnější a nechtěla se s přítomností těch odporných smraďochů smířit, ale když ty nejodbojnější z nich Rudí Vlci pro výstrahu utratili, musela držet čumák.

Zvířátka doufala, že jejich nadvláda nepotrvá dlouho, ale časem poznala, že zbavit se jich nebude vůbec lehké. Rudí Vlci pak vybudovali kolem celé země plot z ostnatého drátu, do něhož navíc pustili elektřinu. Když některé zvíře chtělo utéci, stala se z něj rázem zvěřinová pečeně. Většina zvířátek nestihla včas uniknout, zůstala tu natrvalo, a staly se z nich Ovce. K životu jim muselo stačit to, že ráno je vypustili ze salaše a nechali je spásat trávu na pastvinách. Aby se jim stáda nerozutekla, najali si Rudí Vlci k jejich hlídání České Ovčáky. To byla nová rasa psa, vyšlechtěného křížením německého ovčáka s ruským sibiřským psem. Tudíž měla i vlastnosti bojových psů, schopných uhlídat i velmi početné stádo Ovcí, ale sloužících pouze jednomu pánu, tomu s rudým kožichem.

Po dlouhých letech měly však některé Ovce už dost nadvlády Rudých Vlků, a tak se začaly proti nim bouřit. Ti o tom samozřejmě dali hned zprávu Tchořům, a požádali je o přátelskou pomoc. Tchoři vzápětí vtrhli do země a zavedli zde opět starý pořádek. Dlouhá léta pak normalizovali poměry v zemi, aby Ovce přešla chuť po svobodě. K udržení pořádku si tu zřídili poslušnou armádu hlídačů, starajících se o to, aby Ovce pěkně poslouchaly své pány a neměly Zaječí úmysly.

Tito pastevci se rekrutovali z řad nejvěrnějších přátel Tchořů a Rudých Vlků, ochotných dělat pro ně jakoukoli špinavou práci. Někteří pasáci měli i praxi v podobném oboru, ale na tom zas tolik nezáleželo. Někteří z nich se zase předtím živili výměnným obchodem, například takzvaní Ovčáci Veksláci. Své bohaté zkušenosti pak mohli ve své práci náležitě uplatnit.

Jedním z těchto panských pastevců byl i Ovčák Ondřej. Dostal od svých pánů pěkný červený bič, a místo fujary ruskou garmošku, aby nezapomněl, komu slouží. A Ondřej konal svou práci vzorně. Za celou dobu jeho působení se mu ani jedna ovce nezaběhla. Když přepadla některou z nich touha po svobodě, spráskal ji, až byla stejně rudá, jako jeho bič. Pak dotyčná chuděra strávila několik měsíců na samotce, kde nedostala nažrat ani napít, aby jí příště přešly podobné hloupé nápady.

Uplynul další dlouhý čas, a Ovce se ve svém vzdoru zmohly pouze na takzvanou Vlněnou revoluci, ale protože za ta léta už byly příliš slabé a krotké, nedosáhly ničeho. Naopak, poměry v zemi se ještě více zhoršily, a vše zůstalo při starém. Jen Rudí Vlci změnili módu, a přebarvili svou srst namodro, uvnitř však zůstali stejně krutí, jako předtím. Za krátký čas sežrali všechno, co tu ještě zbylo, z Ovcí udělali Perské Naháče, a některé z nich dokonce udojili k smrti. Ani jejich salaše nenechali na pokoji, poslali tam loupeživé Vlčáky Fenďáky, kteří z nich ukradli veškeré vybavení, a nakonec Ovcím sebrali dokonce i střechu nad hlavou. Některé z nich pak v zimě umrzly.

A Modří Vlci zatím pili a hodovali, a sadisticky se pásli se na tom, jak hladové Ovce marně hledají poslední zbytky potravy.

Na jedné takové salaši žije stále věrný Ovčák Ondřej, který jen vyměnil červený bič za modrý, a předhazuje panstvu jednu Ovci za druhou, aby panstvo netrpělo hlady.

A jestli nezemřel, pase tam dodnes.

Pasák Ondřej

Pasák Ondřej se svým stádem Ovcí

Vlněná revoluce

Vlněná revoluce

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře