Pobudové na trůně

6. leden 2014 | 17.53 |

Pobudové na trůně

Anna Jurásková - Pavel Havlíček

V jedné zemi, zvané Fišpánie, vládl král, který ne a ne mít potomky. Až jednoho dne koupil kdesi zázračná jablíčka, která s královnou snědli, a narodila se jim hned dvojčátka, která pojmenovali Vojta a František.

Když vyrostli a jeden z nich měl převzít vladařské radosti i povinnosti, vynořil se neřešitelný problém: kdo z nich nastoupí na trůn?

Kluci se tedy vypravili do světa s tím, že ten, který dokáže vykonat větší hrdinský skutek, stane se králem.

Princové, i když na to nebyli zrovna stavění, se chopili úkolu se vší vervou a zodpovědností. A tak oba na svých cestách nějaké to hrdinství také samozřejmě prokázali. Jeden z nich vysvobodil princeznu Zlatovlásku ze spárů nebezpečného obra a druhý zase probudil celé království ze spánku, do kterého ho zaklela zlá čarodějnice Šlamastyka.

Zatímco kluci bloudili světem a snažili se dokázat, že oni jsou vpravdě odvážní chlapíci, u nich doma se usadilo zlo, v tomto případě je to ovšem zlo s velkým Zet. Čaroděj Herdek se svojí povedenou dceruškou Laudónií.

Když se o tom doslechli, vrátili se domů, a než tito pobudové stihli uskutečnit své nekalé záměry, vyhnali je ze země, a jestli nezemřeli, žijí šťastně a spokojeně až dodnes.

Zjistili totiž, že je zbytečné honit se za tím, abychom dokázali, jací jsme skvělí a úžasní, po celém světě nebo – abychom byli pohádkové mluvě blíž – po všech čertech.

Mnohdy na nás ty největší úkoly čekají doma, často jsme právě tam nejvíc zapotřebí, jen to, pro tak trochu namyšlenou představu o vlastní velikosti a úžasnosti, nejsme schopni uvidět.

___________________________

V sousedním království, zvaném Blbánie, měl král Pravdomil stejnou starost - nemohl s královnou mít děti, a tak vyslal posly do Fišpánie s dotazem, zda jim v královské spíži nezbyla ještě nějaká ta zázračná fišpánská jablíčka. A měl štěstí, neboť pár posledních tam ještě zbylo. Byla už, pravda, trochu nahnilá, ale sníst se při troše odvahy ještě dala.

Zanedlouho se opravdu královskému páru narodila dvojčátka. Byli to kluci, a král je pojmenoval Venouš a Milouš. Nevypadali sice zrovna zdravě - jeden trpěl nadýmáním, a druhý měl trochu hlavičku na stranu, ale král byl přesto šťasten, že má alespoň nějaké následníky.

Hoši rostli jako z vody, Milouš dokonce jako z vodky, a zanedlouho z nich byli velcí rošťáci. Poučeni známými událostmi v sousedním království, nikam se do světa nehnali a zůstali raději dřepět doma. Vlády se ujal Venouš, protože si o sobě myslel, že je nejen chytřejší než Milouš, ale dokonce nejchytřejší na celém světě.

Dva syny už měl, a o další už raději nestál. V počátku své vlády se rozhodl pozvat na státní návštěvu čarodějnici Šlamastyku, protože mu byla sympatická už svým jménem. Z její rozsáhlé nabídky si u ní objednal několik vagónů takzvaných "těšínských jablíček", která rozdal všem chudým občanům své země, což byli skoro všichni. Od Šlamastyky totiž věděl, že kdokoli do něj kousne, hned uvěří všemu, co se mu nakuká. A tak všem občanům Blbánie nasliboval všechno, co mohl - že všichni brzy zbohatnou a že si budou žít šťastně, jen aby měl od nich pokoj. Čarodějnice mu navíc prozradila, že jablíčka mají jeden další, vedlejší účinek - lidé po nich na dlouhá léta usnou spánkem spravedlivých. A to se Venoušovi náramně hodilo - měl totiž rázem volné ruce k tomu, aby mohl se svými povedenými přáteli a dvořany ukrást lidem všechno, co předtím svou poctivou prací vytvořili, a připravit je o všechen jejich majetek - peníze, domy i polnosti. A tak se ta kdysi krásná země, zvěře a ptactva plná, mlékem a strdím oplývající, změnila v pustou a nevlídnou krajinu. Neměl se o ni totiž kdo starat, protože panstvo pracovat neumělo a ani nechtělo, to si jen užívalo blahobytu, stavělo si honosná sídla a plnilo k prasknutí své pokladnice a nenasytná břicha.

Když konečně musel Venouš uvolnit trůn svému bratru Miloušovi, nebylo už v zemi téměř co ukrást. Loupežníkům, sídlícím ve Strakově akademii, stálo za to jenom zlato, a tak nikde nezůstal ani jeden drahý kámen na kameni. Užívali přitom různých špinavých triků, ale své peníze si vždy pečlivě vyprali. Milouš se tedy musel spokojit s tím, co tu po té velké strakové loupeži ještě zbylo. Přesto to stačilo k tomu, aby se měl do smrti dobře on i jeho věrní přátelé, doufající, že si ještě stačí pro sebe něco urvat.

A zatímco straky v zemi blbánské dále řádí, všichni chudí a spravedliví lidé tvrdě spí. Může je zachránit jen statečný princ, který zruší jejich prokletí a probudí je k životu, aby mohli těmto pobudům na trůně ukázat, zač je toho loket, a po zásluze je potrestat - aby trpěli ve vězeních nejméně tak dlouho, jak dlouho jsme my museli trpět jejich nadvládu. Však si to také opravdu zaslouží.

Dosud čekají marně, ale až ten den konečně nastane, nikdy více už podobné Herdeky a Laudonie na trůně nestrpí.

Vědí totiž, že jim od nich ani takovéhle sprosté nadávky nepomohou.

A rozhodně se už nikdy nedají uspat těšínskými jablíčky, ani opít rohlíkem.

Herdek a Laudónie

Herdek a Laudónie - pobudové na trůně fiškánském

A tady si poslechněte jejich skvělou písničku!  (text - Jiří Chalupa, hudba - Jaroslav Uhlíř)

http://www.youtube.com/watch?v=X0ltct6Rtfw

Zeman Klaus

Královská dvojčata Venouš a Milouš

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře