Moc vládne bezmocným

6. duben 2013 | 01.19 |

Moc vládne bezmocným

Pavel Havlíček Kralupský

Pamatujete se jistě na onen smutně proslavený klip režiséra Petra Zelenky "Přemluv bábu", v němž mladí herci Jiří Mádl a Martha Issová přemlouvají své prarodiče, aby nevolili komunisty.

Byla to tehdy hodně drsná ukázka toho, kam až mohou dospět výchova a rodinné vztahy pod vedením strany a vlády ODS a jim podobných. Jsme už zvyklí na různé styly vedení předvolební kampaně, ale jak se říká, co je moc, to je moc.

V předválečných dobách, kdy nám ještě vládli humanisté a lidé bohatí duchem, byla pěstována zcela samozřejmá úcta dětí k rodičům i prarodičům. Rodina byla úrodnou půdou, z níž vyrůstaly kořeny dobře ošetřovaných sazenic, a byly to rostliny zdravé a nepokřivené, a ne jako dnes, kdy je její role zcela potlačována. Děti dnes vyrůstají jako dříví v lese, rodinná výchova je až na čestné výjimky zcela zanedbávána, a pokud dojde k rozvodu rodičů, jevu nyní stále častějšímu, je charakter dětí pokřivován zhoubným vlivem soudů a institucí, které mají o péči rodičů rozhodovat, organizovat ji nebo nahrazovat.

Ale to, co předvedli tvůrci tohoto klipu, už opravdu nelze tolerovat. Veřejně zde byla prezentována verze, že naše babičky a dědečkové už nevědí, co dělají, jsou naprosto hloupí a nepotřební, a jediné, co jim lze poradit, aby kvůli své totální demenci nevolili komunisty, protože každý mladý a soudný člověk přece volí pravici. Tedy tohohle kočkopsa, spatlaného z ODS, TOP 09, LIDEM a Věcí veřejných, které jen zneužily důvěry občanů - přišly, zasmrděly a rozplynuly se jako pekelný pšouk. Koho jsme si tenkrát zvolili, to dobře víme. Totiž zvolili... Oni se dostali k moci jakýmsi prapodivným podvodem.

A následky jejich působení ve vládě nyní cítíme na vlastní kůži. Zapomněli jsme totiž na to, že tahle pravice není tou skutečnou a nefalšovanou pravicí, jak je tomu v civilizovaných zemích, ale že je to pouze ta nejhorší odrůda bývalých komunistů, vzniklá z jeho nezrůdnějšího jádra a složená z lidí, nesledujících nic jiného, než vlastní prospěch. Osud státu, jemuž má vládnout, a občanů, kterým má sloužit, je jim naprosto lhostejný. Ekonomické důsledky jejich vlády můžeme už nyní pociťovat každý sám na sobě. Mnohem horší jsou ale dopady mravní a morální, jaké má na naše lidi. Komunisté se oháněli alespoň prázdným heslem "Rodina - základ státu", ale to, co provedli s lidskými charaktery současní vládcové, nemá v historii obdoby. Důsledkem jejich politiky je totiž mimo jiné naprostý rozpad rodinných vztahů, šíření nenávisti mezi lidmi, povyšování materiálních hodnot nad hodnoty duchovní, pošlapání národní hrdosti, lidské cti a svědomí. 

Dokladem toho, jak morálně pokřivení jsou jejich zásluhou nejen dospělí, ale i někteří dnešní mladí lidé, byl právě onen zmíněný klip. A dokonce i po dlouhé době od jeho vzniku, když se ptali oněch mladých herců, zda se nestydí za to, jak ohavně se v něm představili, prohlásili, že rozhodně ne, a že by to klidně udělali znovu.

Já, kdyby mi tohle udělalo moje dítě, bych mu napráskal tak, že by na to hned tak nezapomnělo. Jako by zrovna Jiří Mádl a Martha Issová neměli dost peněz ze svých nesčetných filmů a přiblblých televizních seriálů.

Ale mnohem horší je zde úloha režiséra Petra Zelenky, který je k tomu dovedl. Ten, jak jsme viděli, za peníze udělá cokoliv - ony přece nesmrdí, a nesmrdí tedy ani taková prasárna, jakou tím spáchal. A proč by se tak nechoval, když mu v tom jde příkladem sám ministr financí Kalousek, který si dokonce troufl rozeslat všem občanům tohoto státu složenku na 121 000 Kč jako podíl na státním dluhu. To byla opravdu nebetyčná drzost a arogance nejvyššího kalibru. Přesně v jeho stylu člověka, který jde přes mrtvoly.Vždyť někteří staří, bezmocní a nevědomí lidé z toho šoku mohli mít i smrt!

Pane ministře, mohu vám říci, že většího a bezohlednějšího ničemu, než jste vy, jsem v životě neviděl. Vám je zcela jedno, že vaší vinou se lidé dostávají na hranici bídy, že i pro mladší lidi se životní podmínky u nás staly neúnosnými. Že zejména staří lidé, kteří po celý život pracovali, nemají ani na jídlo, na léky, nutné k přežití, nebo na nájem. Že osamělý nemajetný důchodce je vlastně odsouzencem k smrti, a že pak ve své beznadějné situaci ze zoufalství mnohdy spáchá sebevraždu. Že třeba jedna důchodkyně, která nemá na jídlo, prosí, aby si mohla koupit rohlíky na dluh!. Že jsou naivní staří lidé snadnou obětí obchodníků z předváděcích agentur, nebo exekutorů, využívajících toho, že není zákonem stanoveno vymáhání dluhu jen do výše dlužné částky, a přivádějících tak lidi na mizinu! Že neexistuje zákon proti lichvě a stanovena hranice, co se za ni považuje. Že nyní je právoplatný majitel nemovitosti, uvedený v katastru, a ne ten, komu podle práva náleží, čehož také realitní podvodníci bohatě využívají, a připravují tak klidně a bez výčitek staré lidi o střechu nad hlavou!

A tak dále, a tak dále... Mohl bych v tom pokračovat donekonečna. Máte toho na svědomí dost, a já doufám, že vám to jednou někdo spočítá.

Procházím občas centrem Prahy, a vídám vždy na stejném místě tuhle starou, nemocnou a vetchou babičku. Stojí po celé dny, od rána do večera i v úmorném vedru na rohu ulice, a snaží se, většinou bez valného úspěchu, nabízet lidem pěkné růžičky.

Málokdo se nad ní slituje, i když důvod jejího zoufalého počínání je zřejmý. Pokud by neprodala alespoň pár z nich, neměla by na zaplacení nájmu, skrovné obživy, léků, a buď by skončila na ulici, nebo by byla odsouzena k postupné smrti hladem a na následky neléčené nemoci.

Nebyla to zjevně kdysi žádná obyčejná žena. Žádná tulačka ani alkoholička. V její smutné tváři se zračila inteligence a bývalá krása. Byla to jistě dříve žena z lepších kruhů. Když jsem od ní koupil květiny a prosil jí, abych si ji mohl vyfotit, oblevily se jí na tváři slzy. Nejprve mi to nechtěla dovolit. Asi se bála, že chci ohlásit úřadům, že prodává bez licence.

Ale spíše to byly to slzy hanby nad tím, že si uvědomila, jak je nucena se na stará kolena ještě vlastními ubývajícími silami snažit, aby vůbec přežila. A ani já jsem se neubránil dojetí, když jsem na jejím příkladu viděl, jak se arogantní a bezohlední vládcové této země chovají k starým lidem, k nimž by měli mít úctu a uznání.

Vždyť oni by měli, stejně jako my všichni, jejich potomci, být povinni se o ně starat tak, aby se necítili tak bezmocní a opuštění.

Vždyť naše babičky a dědové, za to, že nás vychovali a obětovali se pro nás, své děti a vnuky, si přece zaslouží prožívat důstojné stáří, a ne takovéto doživotní utrpení...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1.5 (2x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře