O prolhaném království

27. listopad 2013 | 13.00 |

O prolhaném království

Pavel Havlíček

Bylo jednou jedno království, a to bylo tak chudé, že už chudší být nemohlo. A přitom se o něm vypráví, že prý před sto lety bylo bohaté, jako málokteré jiné.

Ale to už nikdo z jeho žijících obyvatel nepamatuje. Současní poddaní už znají jen práci a chudobu. Zatímco panstvo si v honosných palácích užívá nakradeného majetku, oni pracují za žebráckou mzdu a žijí v nuzných chatrčích. A to všechno má na svědomí král, který jim vládl ještě docela nedávno. Jmenoval se Sebemil, ale říkalo se mu Venca Kradibrk. Byl to prý nějaký příbuzný slavného loupežníka Lotranda. Ten tak zbohatl na okrádání pocestných, že si mohl dovolit dát své syny i vnuky studovat na slavných univerzitách, kde se z nich stali učení a vážení občané. Vypadali sice navenek uhlazeně, i chování měli salónní, jenže kádrový původ se nezapře, a časem se stejně loupežnické geny projeví. A v jeho případě to opravdu stálo za to.

Lidé byli pod jeho vládou okradeni o své peníze, pole, role, domy, stromy, i domácí zvířata, která je živila. Přišli tak i o své koně a krávy, a tak byli nuceni se nakonec zapřahat do pluhů sami, aby mohli obdělávat pole, poskytující jim jedinou obživu. Král byl ale na ně tak hodný a ohleduplný, že ve spolupráci s jedním koželuhem jim dal udělat pěkné volské ohlávky a opratě, aby mohli svá pole orat sami. A jak byl uznalý - dostali za to navíc odměnou jakési kupónky, na nichž bylo napsáno, že mají podíl na královském majetku. Byly to však jen falešné a bezcenné papírky, nemající ani za mák ceny. Tím lidi sprostě okradl, a spolu se svými dvořany přišel k velkému majetku.

Zjistil, že lhát se vyplácí, a že je dobré věšet lidem nejen ohlávky na krk, ale také bulíky na nos. A tak dokonce založil na Hradě jakousi obelhávací agenturu, kde zaměstnal spoustu svých známých, kteří vymýšleli, jak a čím ještě lidi oblbnout, protože si myslel, že lež je mnohem mocnější než pravda. Na královskou vlajku dal vyšít "Venca vítězí!". Společně pak na lidi ušili obrovskou boudu, zvanou "kujónova privatizace", na níž všichni jeho příbuzní a přátelé pohádkově zbohatli. Jeho královský krejčí dokonce tak, že se mohl odstěhovat i se svým nakradeným majetkem do ciziny, a sehrát podobnou černou komedii i na černém kontinentě.

Venca Kradibrk vládl ke spokojenosti své i svých stoupenců po dlouhých deset let. Svým nástupcem pak ustanovil svého kolegu z Věšteckého ústavu Královské akademie běd - Vávru alias Násosku.

Byl to sice, pravda, opilec, ale to mu nebylo v jeho kralování nijak na škodu. Chtěl svému kolegovi především dokázat, že v loupežnickém řemesle nijak nezaostává. Neměl se ale už tak dobře, jako jeho předchůdce, protože královská pokladna byla skoro prázdná, a tak si často zlepšoval náladu nějakou tou skleničkou. Pak se mu občas stávalo, že spadl se schodů, či vrazil kolenem do skříně, nebo zakopl o koberec. Nebylo se co divit, že často popíjel, protože to, co mu ještě zbylo, muselo stačit na obživu jeho rodiny, královských úředníků a jiných nenažraných darmošlapů, a to je zatraceně drahý špás. Pracovat sice neuměli - to je přece činnost loupežnickému stavu nepotřebná a ponižující. Ale od bývalého krále se výborně naučili jedinému - perfektně lhát, za což si také nechali královsky zaplatit. A protože kdo lže, ten krade, snažili se naplnit pravdivost tohoto přísloví i vlastní kapsy, seč jim síly stačily.

A zatímco lháři a lotři kradli, krávy a voli táhli. Lhářům se nakonec podařilo úplně sprovodit pravdu ze světa. Jako správní podvodníci lhali zcela profesionálně, což je to jediné, co musí mistrovsky ovládat. Naučili se lhát tak dokonale, až těm pitomostem nakonec i sami uvěřili.

V prolhaném království bylo prostě všechno postavené na hlavu. Kdo si tu s oblibou říkal "celebrita", byl jinde ve světě označen za sprostého zloděje a gaunera. Například ve Švýcarech poslali za mříže celou bandu našich zlodějských uhlobaronů, v Uhrách zavřeli dceru bohatého hrdlořeza, protože zabila čtyři lidí na silnici, a v jižní Africe na ně neušil královský krejčí boudu, naopak oni zašili jeho.

A přesto se loupežníci stále tvářili, že se nic neděje. Namísto "loupežníci" si začali říkat "politici". Slušné lidi zavírali do šatlavy, aby do ničeho nekecali, a pokud tam omylem byl nějaký lotr, král ho okamžitě zvláštním glejtem propustil na svobodu. To by tak hrálo, abyste zavírali nás, vyvolené! Já vás naučím, kdo je tady pánem!

Grázl byl prostě poctivec a poctivec grázl, černé bylo bílé, vlevo vpravo, nahoře dole.

A došlo to dokonce tak daleko, že páni nutili své poddané chodit po rukou, aby všechno viděli obráceně, tak jak to má správně být. A kdo nechtěl uposlechnout, toho mlátili tak dlouho, až se to naučil. Vždyť čím déle tak lidi budou chodit, tím víc se jim bude hrnout krev do hlavy, a tím dříve zblbnou nebo umřou. A to je přece náš cíl, libuje si naše panstvo.

Ale lidé si říkají, že takhle už to dál přece nepůjde, a čekají na svého spasitele.

Nedávno k nám jeden takový dorazil. Slibuje lidem nápravu, a že bude líp.

Ten hrdina se prý jmenuje Babinský.

Ačkoliv ... to jméno se mi zdá nějaké povědomé...!

Klaus the end  Zeman 1   

Král Sebemil alias Venca Kradibrk                                              Král Vávra alias Násoska

Lidé se učí chodit po rukou

Lidé v podhradí se učí vidět svět obráceně, tak jak to má správně být...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře