Pravda o 17. listopadu

15. listopad 2013 | 08.30 |

Pravda o 17. listopadu

Blíží se nám výročí 17. listopadu 1989.

Mysleli jsme si tenkrát naivně, že je to konec komunistické totality, a že nastane čas návratu opravdové demokracie.

Dnes je však nanejvýš nezbytné zbavit se iluzí, pokud jsme vůbec kdy nějaké měli. Realita je naprosto odlišná, a s našimi ideály se musíme rozloučit.

Všechno bylo bohužel zcela jinak.

Fundovaný rozbor skutečné podstaty tehdejších událostí od Miroslava Dolejšího, dlouholetého politického vězně,  je zárukou objektivity pohledu na 17. listopad 1989.

Pavel Havlíček

17. listopad 1989 1

__________________________________

Miroslav Dolejší

     Miroslav Dolejší (1931 - 2001)

MIROSLAV DOLEJŠÍ se narodil 20. 11. 1931 ve Velkém Přítočně u Kladna.

V roce 1951 byl z politických důvodů vyloučen ze studia vyšší průmyslové školy strojní.

Pracoval potom jako pomocný dělník, ale krátce nato byl zatčen a o rok později (1952) odsouzen státním soudem pro "velezradu a špionáž" na 23 roky vězení.

Propuštěn byl na amnestii v květnu 1960, již tehdy s podlomeným zdravím.

V roce 1976 byl zatčen znovu a odsouzen městským soudem v Praze pro pokus vyzvědačství, ohrožení státního, hospodářského a služebního tajemství.

Miroslav Dolejší byl v roce 1977 umístněn na 11 let do třetí nápravně-výchovné skupiny.
Celý proces byl vykonstruován na základě provokace StB.

V roce 1985 byl Miroslav Dolejší propuštěn ze zdravotních důvodů.
Teprve v letech 1990 až 1991 byl rehabilitován.

Politicky byl vždy bezpartijní, v roce 1968 se stal členem organizace politických vězňů K-231, od roku 1989 byl členem Konfederace politických vězňů.

V letech 1962-1968 zveřejnil asi 15 článků z oboru demografie a knihu Elektrické odporové pece a sušárny. V roce 1968 mu byla publikační činnost zakázána.

Při zatčení v roce 1976 mu byl zabaven rukopis analýzy roku 1968 360 dní bez iluze.

Proslulá se stala v roce 1991 publikovaná jeho Analýza událostí 17. listopadu

, slovenskou verzi publikoval v roce 1991 pod názvem Prevrat 1989 alebo História sa opakuje?

V témže roce vydal práci Chodbami opuštěnými (nakladatelství Agres Bratislava).

Před smrtí však veškerý svůj archiv a další písemnosti zničil.

Ve srovnání s "disidenty" s komunistickou minulostí a nezřídka estébáckými konexemi, kteří svou "slávu" a kariéru často založili na několika dnech odseděných v cele předběžného zadržení, skutečnými politickými vězni, dodnes lidsky nerehabilitovanými, a hrdiny třetího odboje byli lidé jako Miroslav Dolejší.

I mezi nimi se jeho osoba výrazně vymyká svým charakterem a statečností.

   

PŘEDMLUVA K ANALÝZE 17. LISTOPADU 1989 MIROSLAVA DOLEJŠÍHO

Autor, dlouholetý politický vězeň (poprvé ve vězení za "velezradu a špionáž" v letech 1951 až 1960, podruhé za "pokus o vyzvědačství" v letech 1976 až 1985), vyvolal vydáním svého neúplného díla hysterický jekot a nenávistné vytí potrefených disidentů, ale i obranné akce dozorující StB. Když se všem těmto zkompromitovaným elementům nepodařilo autora zdiskreditovat, byla tímto úkolem za pomoci politické policie (StB) pověřena v roce 1991 Konfederace politických vězňů, jejíž zkorumpovaní činitelé odporný čin dokončili. Dostalo se jim za to od slev na dráze, umístění v komfortních starobincích až po bezcenné dekorace v podobě bílých lvů, které si Havlovi chlapci a pohrobci dávají navzájem mezi sebou. Pozorné čtení "Analýzy", dnes již nejméně jejího šestého vydání, může inteligentnějšímu čtenáři přinést klíč k pochopení nedávné minulosti i žhavé současnosti, kterou stále prožíváme v pozitivech i tristních důsledcích. Nezáleží na tom jaké je čtenář politické orientace, záleží především na jeho rozumových schopnostech. Míra nabytého poučení pak odvisí od každého z nás.

Dne 17. listopadu 2005, PhDr. Josef Dolejší

"V politice není absolutního dobra nebo zla, vše záleží na okolnostech. Lidé přivyknou určitým poměrům, neradi se od nich odchylují a když nemají příčiny zla přímo na očích, jeví se jim jako domněnka."

Niccoló Machiavelli

Nejdůležitějším - životně významným úkolem skutečných politických garnitur moderních států druhé poloviny XX. století i současnosti je zajištění KONTINUITY MOCI.

Tato kontinuita dopřává "vyvoleným" stálý podíl na moci a majetku bez ohledu na měnícím se vnějším politickém klimatu či jeho reprezentantech, vybíraných na jedno použití s ohledem na jejich ochotu k mentální prostituci. Stěžejní zásluhu na mičurinském vypěstění disidentského hnutí v bývalém SSSR a v celé východní Evropě má nepochybně Jurij Vladimírovič Andropov, předseda Výboru státní bezpečnosti KGB v letech 1967 až 1982, generální tajemník ÚV KSSS v letech 1982 až 1984 a jím vybudovaný - omlazený zpravodajský tým. Neobyčejně schopný, inteligentní, pragmatický a vzdělaný šéf tajných služeb a diplomat vypěstil z bývalých prominentů komunistického režimu (Sacharov, Bonnerová. Medvěděv a další) použitelné disidenty, strategickou zálohu pro nadcházející změny.

O tom, že tyto změny jsou neodvratné, věděla KGB velice dobře od roku 1972, kdy byly pod jejím dohledem podepsány první smlouvy mezi SRN a NDR o částečné normalizaci vztahů mezi oběma státy. Připravovala se mírová smlouva s Německem a v jejím důsledku í sjednocení země, tedy faktický rozpad Východního bloku. Tyto změny se musely logicky promítnout do politického a společenského klimatu celé Evropy, o čemž nepochybovaly ani dobře informované a ke spolupráci ochotné zpravodajské služby Západu, zejména partnerská CIA. Bylo by sebevražedné, kdyby nastávající vývoj nebyl podroben vzájemně korektní kontrole.

Od počátku sedmdesátých let bylo rovněž zřejmé, že SSSR ztrácí dynamiku v obapolné výhodné americko-sovětské exploataci světa. Potvrzením toho byl i negativní výsledek jednání v Reykjavíku 12.10.1986 mezi Reaganem a Gorbačovem o Strategické jaderné iniciativě USA. Michail Gorbačov, pragmatický, až po samu gumu flexibilní a ctižádostivý politik, byl právě tím mužem, kterého si Andropov ještě před svou smrtí v roce 1984 vybral jako hlavního aktéra následujících změn. Gorbačov byl také od svého nástupu k mocí v roce 1985 přijímán a mocně propagačně, později též hmotně podporován reprezentací Západu, především USA, a to i navzdory jeho drastickému postupu vůči předčasným "národním revolucím" v Pobaltí.

Podle scénáře, vypracovaného KGB a akceptovaného CIA, začala příprava disidentů v celé východní Evropě. Nejméně obtížná byla tato akce v Československu, kde byla již v normalizačních prověrkách let 1969 až 1970 vytvořena z bývalých funkcionářů KSČ dostatečně početná strategická záloha pozdější opozice, disentu a "nových mocenských garnitur". Vytvořením Charty 77 dne 1. ledna 1977 pod přímou patronací KGB a StB, byl tento proces obratně završen. Spontánní, tj. bezpečnostními složkami nekultivovaný odpor jednotlivců, byl okamžitě a brutálně potlačen. "Svobodný Západ" mu nevěnoval sebemenší pozornost, a to ani po naléhavých prosbách a žádostech příbuzných obětí. Šlo totiž o cosi mimo scénář, co režiséři na obou stranách nepřipouštěli.

Perfektně zinscenované divadelní představení, realizované za štědrých finančních dotací USA pro herce a komedianty, se v celé východní Evropě rozběhlo ve druhé polovině roku 1989. Kabaretní představení "sametové revoluce" 17.listopadu 1989, v němž byla užita nespokojenost snadno manipulované mládeže, mělo sice drobné vady na kráse v podobě fingované "hrdinné smrti" demonstrujícího studenta Růžičky alias poručíka StB Žífčáka, ale kdo by o takové maličkosti dbal ve víru "omamné revoluce".

Poslední skutečně významné detaily scénáře k finále již rozehraných "sametových revolucí" byly dojednány na summitu Gorbačova a prezidenta Bushe, stejně jako mezi vrcholnými experty KGB a CIA, na Maltě dne 3.prosince 1989. Byly zde přijaty garance nedotknutelnosti pro odstupující komunistické garnitury, jejich kompenzace podílem na ekonomických krádežích a financování vytvářených Občanských fór či jiných delegovaných "iniciativ". Jediný, kdo se z tohoto scénáře dramaticky vymkl, byl komunistický vládce Rumunska Nikolai Ceausesku, kterému už tak patřila bezmála celá země, takže ho bylo obtížné korumpovat, navíc byl znám svou zatvrzelostí proti diktátům z Moskvy stejně jako Washingtonu. Pro výstrahu a varování skončil spolu se svou ženou na malém dvorku pod palbou z kalašnikovů, rozstříleni jako řešeto dvojitými agenty vlastních bezpečnostních složek za dozoru KGB. Reportáž z těchto krvavých jatek byla okamžitě přenášena prominentními televizními stanicemi do celého světa. Pohled na zmítající se těla v palbě samopalů jistě pozitivně ovlivnil mysli váhajících a uspíšil rozhodování komunistických poslanců Federálního shromáždění ČSSR, které dne 29.prosince 1989 zvolilo v dojemné shodě predestinovaného Václava Havla prezidentem republiky. Rezignující Gustav Husák přijal triumfujícího Havla za pokřiku jásajících davů pod taktovkou biskupského kandidáta Malého na hradě českých králů a rukou podáním mu fakticky předal moc v zemi. Objetí se nekonala, neboť na nich netrvala ani KGB ani CIA. Tím byla celá lidová fraška, perfektně vymyšlená, dobře režírovaná KGB a ze strany StB OBĚTAVÉ sehraná, dovedena do radostného konce. Je pozoruhodné, jak dnešní tzv. "odpůrci komunismu" rychle zapomněli, že za volbu svého "nejoblíbenějšího a světově proslulého" prezidenta vděčí právě komunistům!

Skutečně mocní bossové na obou stranách se konečně dostali k pohádkovým majetkům. Dluhy na gážích "trpícím" disidentům a aktérům OF, byly po "kupónové privatizaci" bezohledně odvedeny s miliardovými úroky a zisky jsou z nás i nadále bezohledně ždímány v částkách bilionů korun. Na své si přišli i všichni ti sluhové, lokajové a prostituti nejrůznějších forem a kalibrů. Nejprve byli finančně vydržováni ze zahraničí, později rovněž tolerováni při spekulacích s národním majetkem, privatizačních podvodech, krádežích a rabování nedozírných rozměrů, ale též při plánovaném kulturním zhovadění celé společnosti.

O tom všem, jakož i o neodvratných důsledcích "sametu", je ANALÝZA 17.LISTOPADU 1989 Miroslava Dolejšího (1931-2001), první vydání z roku 1990.

www.volny.cz/ingvesely/ANALYZA.HTM

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1.31 (13x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře