O všemocných úřednících.
Jistě se vám už někdy stalo, že jste řešili jistý problém, a přitom jste v nějaké instituci narazili na všemocného úředníka. Jeho jedinou starostí vždy bylo vás co nejvíce znechutit, dbaje přitom zásady: "Nic nedělat, zato o všem rozhodovat" a hesla "Já ti ukážu, kdo je tady pánem!".
Od jisté doby u nás platí, že čím bezvýznamnější člověk je, tím více se snaží dokázat ostatním, jak vysoko nad ně vyčnívá, a jak nepodstatné je to, s kým a o čem jedná. Každému dá jasně na vědomí, jak ho svou záležitostí obtěžuje, a dokáže z docela nepatrné maličkosti udělat zcela nepřekonatelný problém. Lidé pak propadají naprosté beznaději a přepadají je myšlenky na sebevraždu. Úředníka však zabít nemohou, protože on je přece veřejný činitel, bez něhož nic nejde a navíc se na něj vztahuje zvláštní ochrana. V důsledku jejich zvůle pak zoufalí občané naplňují kapsy exekutorů, psychiatrické ambulance, a v případě, že situaci nervově čí finančně nezvládnou, i vězeňské cely.
Nejvíce těchto prapodivných individuí nám zrodil komunistický režim, který je založen na principu, že co někteří mohou, to druzí nesmějí. Než se po válce slušní lidé vzpamatovali, tyto kreatury obsadily všechny důležité pozice ve státě. Kandidáty na tato atraktivní místa vybíraly uliční výbory a místní organizace KSČ. Členové této politické strany se vždy vyznačovali absencí svědomí a schopnosti pracovat. Z bývalé elity vytvořili nepřátelskou třídu, kterou je nutno nemilosrdně a do základů zlikvidovat, což se jim také velmi rychle podařilo. Majetky takzvaných "škůdců společnosti" však přešly do jejich rukou. Stali se tak nejmocnějšími a nejbohatšími lidmi ve státě, a aby se náhodou někdo v budoucnosti nepokusil je o jejich pozice připravit, přizpůsobili tomu i zákony a obsadili všechny důležité úřady v zemi. Tak vznikla ona pověstná komunistická byrokratická sorta, která nám v minulosti neustále otravovala život. Přestože se u nás úředně režim změnil, všude stále sedí stejní lidé, kteří by si v normální společnosti ani neškrtli, a přesto stále rozhodují o všem, co se v této zemi děje.
Za císaře pána by si to nikdo nedovolil. Tenkrát totiž ještě platilo, že úředník je tu pro lidi, a ne naopak. Důkazem toho je tento "Pracovní řád pro úředníky" z roku 1870. Přečtěte-li si jej, zjistíte, že kdyby se podle něj postupovalo, zely by u nás všechny úřady prázdnotou, a měli bychom od nich nadosmrti pokoj.
.
