Docházka ministrů i poslanců s musí zlepšit

Docházka ministrů i poslanců se musí zlepšit.

Omlouvá jedině smrt, slibuje Babiš

Čtvrtek v Poslanecké sněmovně. Nabitý sál napjatě poslouchá interpelaci poslance Roznera, který chce po ministru kultury Staňkovi vědět, kdy konečně odkoupí od Rómů památník v Letech a postaví tam prasečák. Viditelně nervózní a zpocený ministr se vleče k pultíku jako k popravišti a pod tíhou argumentů nakonec podává demisi a odchází do sprch. Tak by si podobnou situaci představovali poslanci opozice. Realita je ovšem jiná. Roznera, tou dobou na rychlokurzu historie ČR pro ignoranty, zastoupil kolega Koten, který interpelaci ukončí uprostřed slova, protože ho nenapadne otočit stránku. Za nepřítomného ministra odpovídá nepřítomnému Roznerovi řídící schůze Pikal nepřítomným pohledem a známou formulkou – ministr není přítomen, pokud poslanec umí číst, bude dotaz zodpovězen písemně. A v prázdném sále to nikomu nevadí, pouze Faltýnek požádá o zhasnutí světel v levé části sálu, aby i vládní poslanci mohli lépe spát.

Problém nastává v okamžiku, kdy Pikal zjišťuje, že v sále není přítomen žádný člen vlády, což by podle jednacího řádu znamenalo přerušit schůzi a vydat se napospas facebookovým statusům přítomných novinářů.

Po zevrubném prohledání budovy je naštěstí nalezen jeden z ministrů a s velkou slávou je dovlečen do sálu. Ministr je vzteklý, kouše a kope, ale opoziční poslanci jsou v kondici. Když je ministr aspoň částečně přikurtován ke svému křesílku, může schůze pokračovat interpelací nepřítomného poslance Farského na nepřítomného premiéra ve věci nepřítomného masa v kosteleckých uzeninách.

I přesto z této scénky udělají novináři malou kauzu a ostuda je na světě. Jako první na výtky ohledně interpelací zareagoval ministr za ANO Brabec. "Ježiš, zas tam nikdo nebyl? No to bude Babiš hřímat. To bude kampáň," směje se na kameru, dokud nezjistí, že je zapnutá. Potom vážným hlasem dodává, že docházka ministrů se určitě zlepší. A když ne, přistoupí k razantnějším opatřením. S tím se shoduje se svým předsedou Babišem. Ten jako první zavedl sankce pro ministry své vlády. Za nepřítomnost na interpelacích jim odepřel pravidelnou dodávku masa z Kosteleckých uzenin. Toto opatření se ukázalo jako nepromyšlené, neboť po něm ministři přestali chodit na interpelace vůbec. Po příslibu, že za včasnou docházku do Sněmovny nebudou dostávat žádné produkty Agrofertu, se sice docházka o něco zlepšila, ale pořád jde v průměru o 0,71 ministra na jeden blok interpelací.

Nicméně zlepšit se musí i docházka poslanců. Toho si je vědom i předseda Sněmovny Radek Vondráček. "Máme tady dokonce notorické nechodiče, kteří pošlou omluvenku ze zdravotních důvodů, a já je pak načapám, jak tajně kouří na nádraží. Když jsem si je pozval na kobereček, omluvili se a nepřišli. Pozval jsem si do kabinetu jejich rodiče i prarodiče. Bohužel většina z nich opět nedorazila ze zdravotních důvodů, prý jsou mrtví. To je prostě otázka výchovy," přemýšlí Vondráček a za vlasy přitom vytahuje z výklenku u výtahu kouřícího Kuberu. Dává mu výchovný pohlavek a pouští ho: "Ten je z vedlejší třídy."

Nápad přitom Vondráček má: "Nechali jsme se inspirovat v Bělorusku. Před vstupem do parlamentu tam mají nástěnku, kde jsou barevně vybarveni přítomní poslanci a černobíle absentéři. Poslancům, kteří navíc nedodají řádnou omluvenku podloženou relevantním důvodem, je zároveň krácena jejich denní mzda o padesát procent. Vedle pak mají další nástěnku, kde jsou fotografie opozičních poslanců, kteří už nepřijdou nikdy," zasnil se Vondráček. Proti tomuto systému zatím nikdo nic nemá. "Omluvenku ze zdravotních důvodů seženu u Ratha. A sem tam pošlu i rodinné důvody, ty mi nikdo nedokáže," přemýšlí na zahrádce poslanec ODS Blaha, který byl v Poslanecké sněmovně naposledy na exkurzi se základní školou.

Náš současný parlament připomíná spíše panoptikum. Sledovat produkci mátožně se potácejících strašidel a zrůd všeho druhu může normálnímu člověku způsobit těžký šok, těm nervově labilnějším dokonce i smrt. Někteří poslanci jsou však možná opravdu mrtví, protože na zasedáních nebyli k vidění už řadu měsíců, aniž by si toho někdo z jejich soudruhů všiml. Platit si tyto mrtvé duše je však pro tento stát zatraceně drahá záležitost. Proto navrhuji, aby jim byl okamžitě zastaven plat a na jejich místech byla řádně vystavena urna s jejich popelem. Časem bychom pak mohli přejmenovat Parlament na Urnament, ušetřilo by se spousta peněz a nemuseli bychom věčně poslouchat ty nekonečné hloupé žvásty, připomínající produkci pouťových vyvolávačů.

                                                                                   Pavel Havlíček, šéfredaktor ČW