Vzpomínky četníka , který zatýkal K. H. Borovského

Jedinečné vzpomínky posledního žijícího četníka,

který osobně zatýkal Karla Havlíčka Borovského

Původně vyšlo: Světozor 1908, autor neuveden.

Jak probíhalo zatčení Karla Havlíčka Borovského před jeho vyhnanstvím v Brixenu?

Článek z roku 1908 vás seznámí s posledním žijícím četníkem, který se na Havlíčkově zatčení v roce 1851 osobně podílel.

Zajímavá osobnost ze života našeho bojovníka a mučedníka národního, Karla Havlíčka Borovského, četník, zatknuvší jej na rozkaz vlády při jeho deportaci do Brixenu dne 16. prosince 1851 v Něm. Brodě, jest dosud živ.

Jest to p. J. Krejčí, žijící nyní ve Štěkni u Strakonic v skromných poměrech trafikanta, na odpočinku. Býval dle svého tvrzení osobním ctitelem a známým Havlíčkovým, s nímž sedával v hostinci, zpravuje jej o každém hnutí v okolí. Havlíček byl osobností ve městě velice váženou a oblíbenou.

"Byl to člověk velmi milý, dobrého srdce, a s námi hovořil jako s bratry. Zatčení Havlíčkovo stalo se za pozdní tmavé noci předvánoční, zcela potají . . . Přijeli dva páni, známý policejní komisař Dedera, opěvovaný v "Tyrolských elegiích", a odebravše se do četnických kasáren přibrali si zde četníka — Krejčího — a odebrali se s ním do bytu Havlíčkova.

Odehrála se scéna tklivá — loučení Havlíčkovo s chotí a malou spící dceruškou Zdeněčkou, již s takovým zaslzeným humorem Havlíček opěvá — "Kamenem byl by pohnul výjev ten", dokládá p. Krejčí ve svém líčení. Za chvíli vyšli páni s Havlíčkem, usedli do kočáru, jenž ve tmě zmizel . . .

Havlíček stal se obětí svého nezlomného poctivého přesvědčení národního, odvezen a ujařmen v Brixenu jako nový Prometheus a — vrátil se do Čech teprve za dvě léta, zlomen na duchu i na těle . . .

Kdo někdy procházel starou část Olšanských hřbitovů, mohl se dočkat zvláštního překvapení. Nedaleko sebe tady odpočívají Karel Havlíček Borovský a komisař Dedera, který byl velitelem četníků, zatýkajících Karla Havlíčka Borovského před jeho deportací do Brixenu. Zajímavé je, že tito dva společně doučovali za studentských let Bedřicha Smetanu. Navíc je v blízkosti i hrob Karla Sabiny, který byl usvědčen z udavačství a kolaborace, a během svého života si kvůli tomu dost vytrpěl, protože tehdy jím veřejnost na rozdíl od dnešní doby těžce pohrdala...

To jsou ale paradoxy! Jak je vidět, časy se mění, ale hrdinové a padouši zůstávají...

Výstižně to charakterizují tyto verše z básně F. L. Čelakovského "Pocestný":

.

                                                                                                                                                                                     Pavel Havlíček, šéfredaktor ČW