Nejprve hustý dým, potom urna.
Základní škola Brdičkova, tři dny před volbami. Okolní ulice jsou postupně uzavírány, obyvatelstvo evakuováno. K branné povinnosti jsou povolávány zálohy, do Dunaje míří z Černého moře ruská námořní flotila. Pandury obsazují školní hřiště, na nádvoří staví Alan Alda polní nemocnici. Bylo rozhodnuto. Český prezident bude volit opět tam, kde na něj byl před rokem spáchán atentát polonahou ruskou aktivistkou. Bezpečnostní přípravy běží na plné obrátky. "Neprojdou," hlásí pevným hlasem do Moskvy mluvčí Ovčáček.
V den D ve 12:00 jsou přípravy u konce a náčelník generálního štábu Aleš Opata hlásí do centrály NATO, že se opravdu nechystají obsadit Polsko. Novináři jsou před vstupem do volební místnosti podrobováni zevrubné prohlídce. Je jim zabavována veškerá záznamová technika a novinářky jsou svlékány do půl těla, aby se zjistilo, zda se dovnitř nesnaží propašovat nějaký nápis. Po prohlídkách jsou všichni společně odvedeni do kumbálu pro uklizečky a zamknuti. Jednoduché to nemají ani voliči, ti k urně také nesmí. Svoji volbu proto musí oznámit libovolnému členu ochranky, který ji vyřídí někomu z volební komise. Ten ji zakřížkuje na volební plachtě a plachtu odevzdá volebnímu týmu ANO ke kontrole.
Půl hodiny před příjezdem Miloše Zemana nervozita vrcholí. Volební místnost je obsazena žabími muži z prezidentské ochranky. Každý člen volební komise má na čele červenou, mírně třesoucí se tečku z hlavní snajprů poschovávaných v družině. Mluvčí Ovčáček se přestrojil za fíkus a nenápadně se zamíchal mezi květináče na chodbě. Kancléři Mynářovi se podařilo předsedovi komise prodat dva lesy z Lánské obory za směšnou cenu 50 miliónů. K volební místnosti dorazil i František Ringo Čech. Není jasné, kdo ho tam zval, ale okamžitě si bere na starost Hudbu Hradní stráže a rozdává jí noty k písni Já už jdu!
Přijíždí kolona vozů s prezidentem. V koloně je několik stejných vozů, aby nebylo možné určit, ve kterém sedí prezident. V tomto případě by měl ovšem atentátník výrazně usnadněnou práci. Pouze jeden superb má otevřené okýnko, ze kterého se kouří tak mohutně, že se při příjezdu ke škole spustí požární alarm. V efektním oblaku hustého kouře je z vozu vynesen český prezident a postaven na zem. U vstupu do školy ho vítají dva malí pionýři a po krátké básničce mu slavnostně předávají zapálenou cigaretu a sklenici vodky. Zeman je chválí a ptá se jich, jak se učí a zkouší je, jestli ví, co to znamená pussy. Plačící děti poté odvádí rozzlobená družinářka ke školnímu psychologovi. Kapela spouští Já už jdu a několik členů volební komise se nervově zhroutí.
Ve volební místnosti se Zeman chová sebejistě. Do urny hází občanský průkaz, volební obálku z loňských voleb cpe do vycpaného jezevce a teprve poté si jde sednout za plentu. A protože za plentu s ním podle zákona nikdo nemůže, sedí tam hodně dlouho. Situaci nakonec vyřeší jeden z fíkusů, který pošoupne plentu o kus dál a spícího prezidenta je poté možné odnést zpět do auta. Dveře se zavírají a celý hradní cirkus odjíždí vstříc další ostudě.
Členové komise sedí ještě hodinu nehnutě na svých místech a ujišťují se, žabí snajpři už skutečně odplavali. Novináři se boucháním na zeď dožadují informací a vzduchu. Děti, které ten den zůstaly po škole, jsou podle učitelky už dost potrestané a mohou jít domů. Předseda volební komise zjišťuje, zda se ve stejném složení sejdou u voleb i příští rok. Nikdo se nehlásí. Jen ta ruská flotila stále zůstává v deltě Dunaje.