Česká Wčela
Vydává "České srdce", Český obrozenecký klub
Uchvatitelé moci
Uchvatitelé moci
Pavel Havlíček
.
Zhoubné působení politiků, ovládajících dnes naši zemi, dosáhlo už takových rozměrů, že téměř zničilo veškerou občanskou morálku, mravnost i slušnost. Jde jim pouze o to, aby se jakýmkoli způsobem dostali k moci, a na veškeré velkohubé volební sliby o oddané službě občanům s nástupem do svého úřadu okamžitě zapomínají. Pak už s námi jednají jen z pozice urozené vrchnosti, stejně jako kdysi komunističtí papaláši. Prezident Zeman i premiér Babiš nás prý vedou ke světlým zítřkům, ale přitom spolupracují s komunisty, kteří reprezentují včerejšek. Copak u nás už neplatí zákon č.198/1993 Sb. o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu? Někteří politici by však v boji o moc podepsali klidně i smlouvu s ďáblem, jen kdyby jim to přineslo nějaký užitek.
Komunisté vždycky byli lidé bez cti a svědomí, a svého přesvědčení se dodnes nevzdali. Jsou to zejména oni, kdo svými výroky rozdmychávají nenávist mezi lidmi pomocí své osvědčené politiky třídního antagonismu a neustále vnášejí mezi ně nové a nové rozpory - přesně tak, jak to dělávali v nejstrašnějších letech, jaká za jejich působení tento stát zažil. Vždyť je to přece stejná taktika, jaké používali už staří Římané, řídící se heslem "rozděl a panuj". A tyto léty prověřené metody od nich učenlivě přebírají ti, kdo jsou dnes u moci, mezi nimiž je ostatně mnoho bývalých komunistů.
Je morální stav naší společnosti skutečně tak zoufalý, jak současné dění ukazuje? Podařilo se jim opravdu zlomit veškerý odpor slušných lidí proti metodám komunistické lůzy? Proč nejsme schopni pojmenovat pravým jménem ty, kdo uplatňovali své zločinné praktiky po dlouhé desítky let? Zapomněli jsme na ty tisíce zničených a zmařených životů našich lidí, které mají na svědomí?
0pt;Arial","sans-serif";">Absence spravedlnosti, bezzásadovost a nevyrovnání se s vlastní minulostí má za následek katastrofální morální stav naší společnosti. Neuměli jsme si nikdy vážit výjimečných lidí, schopných nás vyvést z morálního bahna, do něhož nás komunisté zavlekli. A když se nám naskytla historická šance, nedokázali jsme se sjednotit a nastolit v této zemi skutečnou demokracii. Měli jsme u nás kdysi dostatek schopných lidí, ochotných spolupracovat na vybudování spravedlivé společnosti na základě humanistických ideálů, jak si ji představoval T. G. Masaryk. Možná by se to bývalo podařilo, nebýt druhé světové války, v níž položily své životy desetitisíce lidí v boji za naši lepší budoucnost. Ale zároveň tu bylo i mnoho těch, kdo se snížili k udavačství a kolaboraci, a po nastolení komunistické nadvlády v tom vytrvale pokračovali. Příslušníky inteligence komunisté jako nepřátele režimu donutili k emigraci, pozavírali, nebo je poslali do pracovních táborů či k výkonu různých podřadných profesí. A proto tu dnes nemáme ty čestné a statečné hrdiny, na které Masaryk spoléhal. Všichni byli postupně zlikvidováni, a noví se dnes už téměř nerodí.
Učenliví následovníci zrádců a kolaborantů vždy snaživě předávali své metody svým potomkům, a ti ve své zhoubné činnosti pokračují dodnes. Mnozí lidé už dávno ztratili svůj charakter a dávají přednost svému osobnímu prospěchu před zájmem celku. A šance, že by se tato tragická situace v blízké budoucnosti zlepšila, je naprosto mizivá. V dusné atmosféře strachu, sobectví a lhostejnosti, kterou mají na svědomí naši čelní politici, postupně umírají naše naděje na obnovu skutečně demokratického státu. Dokonce nám hrozí návrat totality, v což už nikdo kromě skalních komunistů po slibném vývoji po roce 1989 ani v nehorším snu nevěřil.