Bez vláhy růže zahynou
Pavel Havlíček
.
.
Povadlé růže na zahrádce
smutnou tvář k zemi nakloní –
volají po dešťové kapce...
Kdy náš květ znovu zavoní?
.
Sucho už dlouho vládne světu –
necítíš vůni ze zahrad...
Co je tam všude pestrých květů,
co radost tvé duši touží dát!
.
Však po dešti nikde ani stopy,
ač mraky plují krajinou...
Což, lidé, nikdo nepochopí,
že bez vláhy růže zahynou?
.
Dopřej jim, Bože, vodu vzácnou,
ať žíznivě ji mohou pít!
Pak k tobě obrátí svou tvář krásnou:
"Člověče, víš, jak je krásné žít?"
.
.
.
