Co si T. G. Masaryk myslel o ruské revoluci
Některé jeho myšlenky vás asi překvapí!
původně vyšlo: Poselství presidentova 1920, autor T. G. Masaryk.
Bejvávalo.cz – 16.7.2018
witterPinterestGoogle+LinkedInTumblrE-mailVíce...Pan president Tom/...
Nechci se v této souvislosti vyhnout problému tak zvaného bolševismu a specielně ruského, protože spojením naší armády s Ruskem má pro nás význam zvláštní. Prožil jsem bolševickou revoluci na Rusku; pozoroval jsem ji velmi zblízka a pozoroval jsem ji s největším zájmem a smím říci, docela objektivně, Lenin prohlašuje svůj komunistický program za pravý marxismus. Avšak Lenin se mýlí.
Marx prodělal několik stadií svého socialistického vývoje; jistě třeba rozlišovat marxismus dvojí. Je marxismus revolučního r. 1848, komunistického programu, a prvního svazku "Kapitálu"; ale ve svém druhém stadiu Marx vzdal se již revolučnosti svého mládí a přijal stanovisko evoluční, až konečně Engels krátce před svou smrtí této revolučnosti úplně se vzdal a výslovně.
Lenin a jeho stoupenci dovolávají se tudíž marxismu, kterého se Marx a Engels sami později vzdali. Leninovský bolševism je skutečně mnohem více revolučním anarchismem, po případě syndikalismem než socialismem. O tom četné projevy Leninovy z poslední doby znalce věci nemohou nechat v pochybnosti.
Lenin však dovolává se marxismu i jinak neprávem. Marx, to je pravda, staví dělnickou masu příkře proti buržoasii; z toho však Engels a Marxovi stoupenci správně vyvodili demokratický princip majoritní. Lenin však diktaturu proletariátu přejímá ve smyslu minoritním. Pokud však jde o proletariát ve smyslu Marxově, Marx a Engels si žádali dělníka, který se stane následníkem Fichte a celé německé filosofie a vědy a tento proletariát filosofický měl převzít od buržoasie vedení společnosti.
Marx očekával od konečného převratu a od diktatury proletariátu vyšší stadium nejen vývoje hospodářského, nýbrž i kulturního. Avšak Lenin a jeho stoupenci representují hospodářský a kulturní primitivismus ruského negramotného mužíka. Lenin prohřešil se proti zákonu dělby práce, nepochopil, že vytvoření nové společnosti vyžaduje nové odborníky politické, hospodářské a sociální.
Ve svých řečech Lenin velmi často připouští, že on a jeho stoupenci dělili chyby a že se chybami učili; jenže ty chyby znamenají tisíce a tisíce lidských životů marně utracených. Svědomitý sociální politik učí se ze zkušenosti věků, musí umět čerpat z historie, musí pochopit pravou tendenci vývoje, zejména své doby a na takové zkušenosti musí stavět svou novou budovu, respektive opravovat budovu starší.
Leninova taktika upomíná příliš taktiku Ivana Hrozného. Ruský bo1ševismus nepřekonal ruského carismu. Nepopírám a sám jsem se o tom přesvědčil, mezi ruskými bolševiky, jsou lidé ideální, jsou také teoretikové, ale nebyli s svůj úkol; dnešní Rusko a jeho zoufalá hospodářská anarchie, všeobecná bída a všeobecný hlad vyvracejí leninovský komunismus. Nevidím jedním slovem v ruském bolševismu pravého marxismu, a pokud je marxismem, je vyvrácením marxismu spíše než jeho potvrzením, jakože vůbec tato válka a její následky, zdá se mi, nejsou verifikací marxismu, nýbrž jeho vyvrácením.
Zajisté si všimne každý, že bolševism v Rusku vznikl po porážce vojenské, podobně také v Německu a Uhrách, tedy v zemích poražených; pro psychologické pochopení moment nadmíru výmluvný.
U nás se bolševism někdy odsuzuje jakožto neslovanský a neruský. Já naopak myslím, že Lenin je Rus a typický Rus, třebaže se německým socialismem pokazil.
U nás bolševismus by byl neorganický. Bylo by nesprávné přenášet k nám programy a metody ruské, vzniklé ze zvláštních a docela abnormálních poměrů; naše dělnictvo má vyšší vzdělání, má jiné zkušenosti a úkoly než dělnictvo ruské a proto nemůže napodobit vzor ruský. Ale pok1ádám bolševistický komunism zásadně za nemožný.